Čteme z DIVADELNÍ HROMADY: Kdo není k divadlu přivázán citově, utíká...

Kdo není k divadlu přivázán citově, má po pauze útěkové tendence

Meziměstí v okrese Náchod je město, kde žije přibližně 2 400 obyvatel. Působí tam dvanáctičlenný divadelní soubor J. K. Tyl, který se může pochlubit i tím, že jeho divadelní sál je umístěn netradičně – v nádražní budově, kde byl postaven v bývalé nevyužité čekárně. Na domovské scéně se hlavně zkouší. Tamější obyvatelé na kulturu příliš nechodí a stačí jim, když se podívají na místní amatéry třikrát do roka.

Po jarní vlně pandemie se vytratili diváci…

Hrajeme hlavně na zájezdech. Na repertoáru máme vždy jen jednu inscenací, která mívá 20-25 repríz. Také ve spolupráci s městem pořádáme Meziměstské divadelní hry, ale ty jsme letos kvůli koronaviru museli odpískat,“ vysvětluje Jan Kašpar, principál souboru.

První vlna pandemie Covidu-19 nevypadala z počátku dramaticky, DS J. K. Tyl doufal, že to všechno brzy přejde a život se vrátí do starých kolejí. Soubor zrušil šest nasmlouvaných představení. S uvolněním opatření přišly náhradní termíny některých postupových přehlídek. Jednou z nich bylo Miletínské divadelní jaro, kam amatéři z Meziměstí pravidelně jezdí, a kde chtěli představit komedii Antonína Procházky S tvojí dcerou ne. „Ale v souboru převládl strach, máme mezi sebou členy, kterým je 50+ let. Měli obavy z nakažení. Dali jsme zkrátka přednost zdraví než hraní,“ říká Jan Kašpar.

Stávající sezonu už soubor nenastartoval. Přes léto není schopen se dát dohromady kvůli dovoleným. Po sedmi měsících pauzy a dvou oprašovačkách se objevil před publikem až na konci srpna v Košumberku. „A potom nás čekal zájezd do Nové Paky. Byli jsme zaskočení, že se nás přišlo podívat pouhých jedenáct lidí. Představení jsme ale odehráli,“ uvádí Jan Kašpar. Ale horší návštěvnost se projevila i u zavedených festivalů. Organizátoři byli zklamaní. Mnozí si mysleli, že po jarní pauze bude po divadle poptávka. „Na začátku října jsme jeli na Symposion do Třebechovic pod Orebem. I tady převládl strach. Dorazila šedesátka diváků. Nakonec jsme byli jediní, kdo na přehlídce v Třebechovicích hrál. Všechno se znovu utnulo,“ popisuje podzimní zájezdování Jan Kašpar.

DS J. K. Tyl čekal v říjnu ještě jeden zájezd, ale nakonec ho zrušil samotný soubor. Covidem-19 se nakazil přímo principál Jan Kašpar: „To byl impuls pro ostatní, protože se všemi jsem se viděl jen týden zpátky. Kolegové se báli, že je to časově na hraně. Netušili, jestli nejsou také nakažení. (Naštěstí nebyl nikdo.) Ale hraní jsme odpískali. Nestálo to za to, abychom si později vyčítali, že jsme někoho nakazili.“

Pauza je pro některé důvodem k odchodu

„Momentálně si s třetinou souboru píšu přes messenger. Starší generace je ráda, když si jednou týdně zkontroluje e-mail, natož aby používala sociální sítě. S těmi, co jsou on-line, jsem v kontaktu tak 2x týdně. Diskutujeme o všem možném… Mladší členové souboru vyzývají k setkání, dát si třeba společně pivo. Ale starší to jednoznačně odmítají, bojí se. Společné setkávání ale chybí všem. Těší se, až zase budou hrát… Mám zkušenost, že když je nějaká větší přestávka, tak lidé, kteří nejsou k tomu divadlu vázaní více citově, mají útěkové tendence. Najednou zjistí, že mají hodně volna. Nic nemusí, já je pořád neotravuji s nějakými dotazy, jestli můžou hrát nebo nemůžou. Stává se, že po pauze se někdo těžko do toho vrací zpět,“ vysvětluje Jan Kašpar. A doufá, že snad nenastane plíživý rozpad souboru, vždyť před deseti lety bylo meziměstských ochotníků dvakrát tolik. Ale zbylo jen zdravé jádro, které to vlastně od začátku táhlo.

Plán A je, že soubor začne v lednu zkoušet v normálním režimu a znovu se vydá po ochotnických štacích. Protože nový titul má menší a mladé obsazení. Plán B počítá se čtenými zkouškami a nahozenými aranžemi – v rouškách. Divadelníci z Meziměstí mají ale v této těžké době obrovskou výhodu, nehrozí jim zánik z ekonomických důvodů. Divadlo mají od městského úřadu pronajaté zdarma a na své aktivity dostávají dotace. „Dokud máme tuhle podporu, můžeme existovat. Kdybychom měli platit za pronájem divadla, rovnou to zabalíme,“ konstatuje principál.

Covid jsme měli s manželkou, ale děti se nenakazily

V říjnu se u Jana Kašpara objevil koronavirus, nejdřív začal pokašlávat, ani si toho nevšiml, kašel totiž mívá každé jaro a podzim… Po dvou dnech se ale začal potit a přišla horečka. „Rozhodl jsem se, že nepůjdu do práce. Ale stále mě nenapadlo, že by to mohl být Covid-19. Jevilo se to jako běžné virové onemocnění. Až další den jsem zavolal doktorce a popsal jí, jak se cítím. Poslala mě na test do Náchoda – byl pozitivní. Proběhlo to relativně v pohodě, na tři dny jsem ztratil chuť, měl horečku, kašlal jsem a byl unavený,“ uvádí Jan Kašpar. I manželka se nakazila, i u ní mělo onemocnění lehčí průběh, a ačkoliv Kašparovi bydlí v malém panelákovém bytě, jejich synové (16 a 19 let), zůstali negativní. „Myslím, že teď je důležitá hlavně psychika. Když pandemii ukazují v televizi z té nejhorší stránky, tak především starší generaci to děsí a deptá. Chybí mi pozitivní příklady vyléčených,“ uzavírá téma principál DS J. K. Tyl z Meziměstí.

Autor: Kateřina Fikejzová Prouzová

J. K. Tyl, Meziměstí