Čteme z DIVADELNÍ HROMADY: Nevzdávejme to! DS Vicena

Když začínal letošní rok, měl divadelní ochotnický spolek Vicena v Ústí nad Orlicí jako každým rokem před sebou mnoho plánů, nikoho ani ve snu nenapadlo, jaké plíživé nebezpečí se blíží nejen k nám, ale na celou planetu…

A tak jako všechna kulturní zařízení, sčítá i Vicena letošní mínusy díky řádění Koronaviru. Slibně se rozvíjela v minulém roce nacvičená pohádka pro naše nejmladší diváky Kuba a tři čerti, kterou v loňském roce ve svém režijním debutu nacvičil Ondra Šeda. Čerti stihli vystoupit jen v pěti představeních, včetně toho pro děti našich sponzorů a jejich zaměstnanců. Snad si to vynahradí, až bude lépe. Po devatenácti reprízách měla finišovat dalšími představeními do své plánované derniéry inscenace veselohry Donalda Churchilla Natěrač. Derniéra se odkládá a odpadlé štace budou snad nahrazeny v příštím roce. Hůře dopadla inscenace Deskový statek, která sklízela úspěchy již od roku 2018. Odpadlá jarní představení způsobila dlouhou pauzu a na podzim již nebyl prostor tuto inscenaci oživit. A tak 21 úspěšných představení bude zapsáno ve spolkové kronice jako konečné číslo, vč. neplánovaného ukončení bez zasloužené derniéry.

Při bilancování roku však naskakují vedle mínusů také plusové body. Ještě před mimořádnými opatřeními se podařilo uspořádat druhý divadelní „Ples na scéně“, okořeněný vlastním předtančením a soutěží o nejlepší masku plesu. Ve spolupráci se spolkem Malá scéna jsme pomáhali organizačně zajistit průběh letošní postupové přehlídky Orlická maska, vč. soutěžní účasti s pohádkou Kuba a tři čerti. Vicena také podpořil pokus Malé scény oživit nesoutěžní přehlídku ochotnických souborů Orlická Thálie. Jestli se to podaří, záleží pouze na vývoji epidemie.

V době, kdy jsme se nemohli scházet, přišla naše členka Martina Kodytková s nápadem, propojit nás alespoň prostřednictvím koronavirové facebookové akce „S Vicenou do archivu“. Ve spolupráci s naším kronikářem připravila v průběhu března až května 16 medailonků našich nejúspěšnějších inscenací. Akce měla velký ohlas i mezi veřejností a připomněla, že divadelníci jsou stále tady.

V průběhu letního uvolnění jsme stihli ještě uskutečnit valnou hromadu, oslavit kulaté narozeniny našich dvou dlouholetých členek, režisér Jan Štěpánský „oprášil“ italskou divadelní hru Únos v Neapoli a po téměř čtyřiceti letech ji začal nacvičovat. Náš spolkový tým se zúčastnil prvního kola orlickoústecké bowlingové ligy. V září začal nácvik další inscenace Oscara Wilda Jak je důležité míti Filipa, jako režijní debut Marcely Bucháčkové. Těsně před druhou koronavirou vlnou si řekli své „ano“ herečka a osvětlovač našeho spolku Jarmilka a Tomáš. To nemohl soubor nechat bez povšimnutí a připravil novomanželům před obřadní síní patřičné „štandrle“.

Mnoho úsilí, času a financí přišlo letos vniveč, řada připravovaných akcí je ve hvězdách, ale především je důležité, abychom tuto zkoušku ve zdraví překonali. Jsou před námi premiéry připravovaných inscenací a především „Rok divadla 2021“, kdy si budeme v Ústí nad Orlicí připomínat divadelnická výročí, vč. 125. výročí založení spolku Vicena. Čeká nás tedy mnoho práce, a proto nemůžeme dopředu nic vzdávat.

Autor: Pavel Sedláček

Únos v Neapoli se vrací na orlickoústecké jeviště

V roce 1982 nastudoval režisér DS Vicena Jan Štěpánský v československé premiéře úspěšnou krimikomedii italského autora Aldo Nikolaje Únos v Neapoli. Po 38 letech se tato inscenace vrací na repertoár orlickoústeckého ochotnického souboru a režie se opět ujal Jan Štěpánský. Zeptali jsme se ho, jak a proč k tomuto záměru došel?

Těch důvodů bylo několik, ale hlavním z nich byla potřeba pomoc spolku v okamžiku, kdy se režisérovi Liboru Krčkovi nepodařilo obsadit jednu z hlavních rolí v připravované Shakespearově hře Zkrocení zlé ženy. Na tu hru jsem se moc těšil, protože jsem v ní dostal krásnou roli, asi poslední v mé herecké kariéře. Ale protože hrozilo, že spolek neuvede v roce 2020 novou hru, připadlo mi uvedení Únosu jako vhodné a rychlé řešení. Svou roli v tom samozřejmě hrály rovněž hezké vzpomínky na její první uvedení v roce 1982.

Jak složité, nebo naopak snadné, bylo obsazení hry po tak dlouhé době ?

Všechno bylo daleko složitější, než jsem původně předpokládal. Na realizaci hry jsem měl po těch letech pochopitelně jiný názor. Především chyběli čtyři hlavní představitelé z původní inscenace, kteří spolu s ostatními členy spolku vytvořili skutečně hvězdné obsazení jednotlivých rolí. Však jsme se tenkrát dočkali i velké pochvaly od samotného autora Aldo Nikolaje. Pochopitelně jsem chtěl, aby obnovené představení bylo stejně úspěšné a hledal jsem náhradu, což ani v téměř padesátičlenném spolku, kterým Vicena je, není snadné. Postavy Únosu mají velice vyhraněný charakter, ne každý herec se hodí, ne každý se chce vydat na několikaletou cestu s novou inscenací a řada z možných adeptů již hraje v jiné hře nebo má jiné povinnosti. Nakonec se ani mně nepodařilo jednu z rolí obsadit a tak mi nezbývalo, než hru upravit a jednu postavu zcela přepsat. Začal jsem pracovat i s novými lidmi, s kterými jsem měl jen minimální zkušenosti, ale hned v úvodu musím říci, že jsem měl při obsazování všech rolí šťastnou ruku.

Jak probíhaly zkoušky, tvorba scény a další činnosti spojené se zrodem nové inscenace ?

Řekl bych, že tradičním způsobem. Vicena, jak sám dobře víš, se potýká prakticky od vzniku samostatného spolku s úhradou vysokého pronájmu za prostory jeviště Roškotova divadla a k nim se přidružují i nemalé náklady na přepravu scény z našeho skladu do divadla a zpět. Nechci říci, že spolek je tak chudý, že si žádné zkoušky na jevišti nemůže dovolit, ale cena za zkoušku limituje režiséra v tom smyslu, že drtivá většina zkoušek probíhá v naprosto nejevištním prostoru klubovny spolku a na jeviště se herci dostanou (i s ohledem na obsazenost divadla) minimálně. Nám se to podařilo celkem 2x, kdy jsme museli využít zkoušku i k nafocení hry pro tvorbu propagačních materiálů a kdyby nedošlo k současné situaci s pandemií, byla by poslední jevištní zkouškou generálka. Pokud se současná situace bude časově natahovat, potom nás alespoň jedna další zkouška na jevišti určitě nemine. Na druhé straně musím říci, že ve Vicenovi je řada velice šikovných a ochotných lidí, schopných zajistit zhotovení scény, kostýmů, propagačních materiálů a dalších činností, což je pro mne nesmírnou pomocí. Na nácviku Únosu se podílí skvělá parta, která je zárukou úspěšného výsledku.

A co tedy podle tvého názoru bude za současné situace dál?

S ohledem na stávající situaci nedokáži určit, kdy k tomu naplnění naší snahy dojde. Premiéra se měla uskutečnit 21. listopadu v Orlickém Podhůří – Říčkách a o týden později máme nasmlouvané představení na tradiční štaci ve Svratouchu, 3. prosince by se měla uskutečnit ústecká premiéra zařazená Klubcentrem do divadelního předplatného mezi profesionální soubory. Termín mají i další představení v úvodu roku 2021, o inscenaci byl už dlouho před jejím uvedením velký zájem. Jak to bude doopravdy, na to si netroufnu odpovědět. Ale jedno vím zcela určitě. Účinkující i diváci se představení Únosu v Neapoli dočkají. Věřím, že ani ty nejkatastrofičtější situace nedokáží to světélko na konci tunelu zhasnout.

Tak na cestě se staronovou inscenací „zlomte vaz“!, otázky kladl Pavel Sedláček

DS Vicena, Ústí nad Orlicí