Naďa Gregarová jednoznačně patří mezi osobnosti, které výrazným způsobem ovlivnily východočeské amatérské divadlo. Začátkem sedmdesátých let min. století, po absolutoriu brněnské knihovnické školy, nastoupila jako metodička do Okresního kulturního střediska v Ústí nad Orlicí – ke svému prvnímu profesnímu zaměstnání – a jedinému, neb od druhé poloviny devadesátých let pak ve stejné profesi (až po svůj odchod do důchodu) pokračovala v podobné pracovní pozici na královéhradeckém Středisku amatérské kultury Impuls.
Pracovní náplní a vlastně i celoživotním posláním Nadi Gregarové se stala péče o rozvoj ochotnického divadla, přestože sama na jevišti, coby herečka nebo režisérka, či v jiné podobě, nikdy nestála. Ale pro stovky divadelníků se stala ikonou i duší amatérského hnutí – především svou perfektní prací pořadatelskou a organizační, a to nejen v souvislostech přehlídkových aktivit a vzdělávacích procesů, které vždy měly dokonalou profesionální úroveň. Dovedla totiž vždy skvělým způsobem spojovat lidi, přátelsky komunikovat, stala se perfektní organizátorkou, moderním slovníkem řečeno – výkonnou producentkou – a to takového formátu, který v uměleckých profesích (zvláště na západ od nás) bývá vždy vysoko ceněn. Naďa Gregarová totiž dovedla objevovat, vyhledávat a organizovat renomované lektorské a vzdělavatelské týmy, získávat pro ně významné osobnosti, a to nejen v oborech amatérské činohry, loutkového a alternativního divadla, ale i pro výchovu mladých recitátorů, pro dětské divadelní soubory (v královéhradeckém Impulsu i v oborech pěveckých sborů, tanečních souborů apod.).
Zcela mimořádným způsobem se podílela na vzniku celé řady akcí, které z amatérského divadla ve východních Čechách vytvořily dodnes nepřehlédnutelný fenomén: již v osmdesátých letech min. století např. spolu s Mirkou Císařovou se podílela na organizaci legendárních divadelních Inspirací, v roce 1992 se podílela na jednom z prvních „průřezových“ divadelních festivalů pod názvem SuperComenius v Brandýse nad Orlicí, v tomtéž roce zorganizovala mezinárodní festival dětského divadla v Kunvaldu a do Ústí nad Orlicí převedla na několik let i národní přehlídku dětského divadla. Neodmyslitelný je její vliv na rozvoji krajských divadelních postupových přehlídek v Červeném Kostelci, Audimaforu, přehlídek dětského a loutkového divadla, vzdělávacích cyklů pro herce a režiséry ad. Všechny tyto její aktivity doprovázel i hluboký osobní vztah k osobnostem, které těmto projektům poskytovaly mimořádný zvuk, např. k prof. Janu Císařovi, prof. Františku Laurinovi, Vladimíru Hulcovi, Haně Kofránkové, Nině Malíkové a k dalším. Svými zkušenostmi přispěla k práci řady ministerských grantových komisí, odborných rad Artamy, přípravných výborů Jiráskova Hronova a dalších.
Kromě svého profesního podílu na rozvoji amatérského divadla se Naďa Gregarová, jako členka a jednatelka Volného sdružení východočeských divadelníků, pečlivě starala o jeho členskou základnu, dokázala stmelovat, iniciovat a zajistit mnohé aktivity. Především se jejím úsilím podařilo rozvinout pravidelné vydávání Divadelní hromady a uskutečnit řadu edičních počinů, např. vydání publikací Kale a kyselo, Císařova jarmárka, Panáčkové Hanky Voříškové, knihu vzpomínek Františka Laurina a dalších. Svou práci jednatelky brala jako mimořádnou příležitost k propojení VSVD s posláním střediska amatérské kultury Impuls – její práce v podstatě naplňovala metaforický smysl názvu této instituce. Po deset let, od roku 2000, spoluvytvářela (se svým manželem Alexandrem Gregarem) jedinečnou a v Čechách dosud stále největší přehlídku nezávislého, nejen amatérského divadla – Open Air program při mezinárodním festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové, který se v té době stal i značkou VSVD a Impulsu. A propojení obou značek vedlo např. i k akcím v českém amatérském divadle zcela ojedinělým, např. k výročnímu Cenění, každoročnímu setkání východočeských divadelníků všech divadelních oborů a druhů, které je symbolem komunikace a inspirace.
Laudatum k udělení Zlatého Tyla paní Nadě Gregarové
„Milá Naďo, mám pocit, že jste Zlatého Tyla měla dostat už dávno a to trojnásobného s diamantem. Nedá se ani spočítat, co všechno jste za ta léta, která Vás znám, udělala pro amatérské divadlo.Vždy jsem obdivoval Vaši nezměrnou aktivitu, ať při organizaci přehlídek a nebo při všem, co jim předcházelo. Vytvářela jste pro poroty, ve kterých jsem byl, klid, skvělé podmínky a zabezpečení všeho, co k práci potřebovaly, a tím jste se významně podílela na jejich úspěchu. A také Vaše jednání se soubory bylo příkladné a přátelské. Vaše znalosti divadelní práce Vás vedly k jasně formulovaným názorům, které jste nikdy nikomu nevnucovala. Měl jsem pocit jistoty, bezpečí a soudržnosti všech divadelníků, kteří s Vámi přicházeli do styku. Přeji Vám hodně zdraví a děkuji Vám za osobní přátelství.“
František Laurin
Souhlasím Tyto stránky používají cookies za účelem lepšího komfortu jejich prohlížení. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním.