Josef Jan Kopecký se svého hosta ptá, kde se objevily začátky umělecké osobnosti? Co všechno utvářelo budoucí Dagmar Peckovou?
Dagmar Pecková říká, že správcem zámku v Medlešicích byl dědeček Emy Destinové. Proto plánuje podrobněji vypátrat svůj rodokmen, aby zjistila, jestli neexistuje nějaká příbuzenská spojitost s touto významnou, českou operní pěvkyní. Nicméně přímý podíl na rozvíjení talentu Dagmar Peckové mělo více vlivů. „Můj děda byl místní hospodský muzikant, který po hospodách hrával na harmoniku. Máma se mnou zpívala a ač ze mě chtěla mít baletku, chodila jsem do ZUŠky na zpívání.“
Dagmar Pecková začala docházku do Základní umělecké školy, tehdy Lidové školy umění, v šesti letech. Jak popisuje, první rok byla takzvaná přípravka, a pak nástroj a nauka. Když se dotkla tématu systém základního uměleckého školství, popisuje, že hudební nauka je u nás unikátní. „V Německu nauku nemají, což mě překvapilo. Nauka je důležitá, pokud chcete dělat hudbu, bez toho to nejde.“ Při základním uměleckém vzdělání začala Dagmar Pecková na klavíru, ale po roce začala zpívat,
což ji bavilo mnohem víc.
Po základní škole nastoupila Dagmar Pecková na matematicko-fyzikální větev na gymnáziu v Chrudimi. Když se v druhém ročníku dostala na konzervatoř, oddechlo si celé gymnázium, jak říká: „Na matematiku mě učil pan profesor Dušek, který mně gratuloval jako první. Asi měl opravdu radost.“ Říká se, že dobrý matematik může být dobrým hudebníkem. Dagmar Pecková kriticky konstatuje, že její případ to rozhodně není. Na matematiku vzpomíná jako na nutné zlo a nudu.
Na studia na konzervatoři nevzpomíná Dagmar Pecková s velikým nadšením. Zpěv studovala u paní učitelky, jež byla choreografkou, která už nemohla tančit, a tak šla učit zpěv na konzervatoř. Dagmar Pecková, s rozsahem tří oktáv si ale poradila po svém, a vzpomíná, že čas trávený ve škole nahrazovali se spolužáky v kavárně nedaleko školy. Nicméně v pátém ročníku konzervatoře již měla první angažmá v Plzni. A dráha světově známé pěvkyně začala. I když zpěvu se učila až po konzervatoři, při svém angažmá v Karlínském divadle. „S paní profesorkou Denigrovou jsem se poznala tak, že jsem chodila s jejím synem. Ona mi ho chtěla vymluvit, ale strašně jsme se skamarádily a naučila mě zpívat,“ popisuje jeden z krásných životních momentů Dagmar Pecková.
Když se Josef Jan Kopecký zeptal na začátky herectví Dagmar Peckové, popsala svůj pokus dostat se na herectví na Státní konzervatoř v Praze. – Přijímací zkoušky dělala souběžně také na zpěv, který nakonec zvítězil. – Dagmar Pecková před hodnotící komisí přednáší monolog Mahuleny měnící se v topol. Mává rukama nad hlavou, coby topol, v puntíčkovaných šatech s límečkem. Představa je úsměvná, a každý musí uznat, že dráha zpěvačky Dagmar Peckové rozhodně svědčí. I když
si k divadlu, i činohernímu, nakonec cestu našla.
Dagmar Pecková skončila mezinárodní operní dráhu po třiceti letech. Po této úctyhodné době měla pocit, že se může věnovat vlastním projektům a snům. „Nechtěla jsem hrát ty tetičky a babičky. Myslím, že mám dost energie na jiné věci.“
Vypadá to, že v životě Dagmar Peckové šlo všechno samo a na plný plyn. Jako dívka po konzervatoři prý neměla velké plány, ani představy, kam by měla směřovat. Ale události nabíraly na otáčkách, a nabídky na práci přicházely. Jak sama Dagmar Pecková říká, asi za to může štěstí. Ale faktem je, že mu svou pílí a talentem, který se snažila rozvíjet a udržovat, velice pomáhala. Byla na to štěstí připravená. A je připravená stále. „Ani ve snu jsem si nepředstavovala, že by mi Státní opera nabídla ještě nějakou roli. Ale stalo se a musela jsem začít makat.“
Dagmar Pecková vyzdvihuje tři zářné body ve své kariéře, ze kterých má stále radost: My Fair Lady v Karlínském divadle, Carmen v Národním divadle a Mistrovskou lekci v Mladé Boleslavi, kde hraje titulní roli Marie Callas.
Otázka z chatu, na kterém se můžete dotazovat každého z hostů v živém vysílání Antré.
Dagmar Pecková odpovídá s pokorou: „Chodím k Bohu.“ Vzpomíná na dobu, kdy měla hlasové problémy. Každý problém má hlubší základ a na prvním místě je psychická pohoda. „Když jsem měla hlasové problémy, musela jsem se sebrat sama. Musela jsem hlavně věřit, že to dokážu,“ dodává Dagmar Pecková. „Můžete tu sílu nazývat Bohem, vůlí, čímkoli. Ale ta podstatná část práce je vždy na vás.“
I již zmíněné slovo pokora se objevilo v rozhovoru Josefa Jana Kopeckého s jeho hostem. Ptal se, zda se dá najít pokora i v profesionální dráze umělce? „Jsem hlasitá, říkám své názory a jsem kritická. Tím pádem pro mnoho lidí pokoru nemám. Ale myslím, že s tím to vůbec nesouvisí,“ odpovídá Dagmar Pecková.
Rodinu má Dagmar Pecková v Německu. Líbí se jí tu životní úroveň a vzájemná laskavost lidí. I když se její děti z Německa nejspíš nechystají, dům v České republice mají. „Ty kořeny se ozývají, a pořád mě to sem táhne. Když pocházím z Chrudimi, chtěla jsem se vrátit zpět a něco tam zanechat.“ A pracovitá zpěvačka štěstěny založila festival Zlatá Pecka. K příležitosti prvního ročníku festivalu si Dagmar Pecková zahrála společně s Bárou Hrzánovou v inscenaci Jana Jiráně Carmen y Carmen. Projekt, který si dle Dagmar Peckové všichni nesmírně užívali.
Jak víme, Chrudim je také známa festivalem Loutkářská Chrudim. A ani ten Dagmar Peckovou neminul. Loutková představení navštěvovala od malička. Později samozřejmě přišla doba, kdy jí loutky už tolik nezajímaly, a ráda trávila čas s pražskými umělci, kteří přijeli do Chrudimi zahrát. Zkrátka, ten divadelní svět ji táhnul. Však to pnutí známe.
Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru podpory uměleckých aktivit - Impulsu, Hradec Králové.
Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.
foto: Jan Slavíček
autor: Lucie Kotěrová
Souhlasím Tyto stránky používají cookies za účelem lepšího komfortu jejich prohlížení. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním.