Dominik Linka: v Draku děláme divadlo nejlépe, jak umíme

Rodák z Přibyslavi, běžec, hudebník, ale především herec Divadla Drak.

záznam streamu: ZDE

Po diváckém zážitku s Tennessee Williamsem věděl, že chce dělat divadlo

První zásadní setkání Dominika Linky s divadlem bylo zhruba v jeho deseti letech, kdy se vydal se svým kamarádem do Horáckého divadla v Jihlavě, na představení Kočka na rozpálené plechové střeše. Titul, který rozhodně není pro děti, ale zanechal v Dominiku Linkovi silný, iniciační zážitek. „Viděl jsem před tím spoustu představení, ale ten Williams mě vzal. Protože jsem viděl člověka, který se opil, a ženu ve spodním prádle. Tak jsem si řekl, tohle chci dělat. Pak jsem šel do divadelního kroužku, a už se to vezlo,“ vypráví své začátky s divadlem Dominik Linka, host Antré a Kateřiny Fikejzové Prouzové.

Konzervatoř není v patnácti letech šťastné rozhodnutí

Dominik Linka je synem velké ochotnice z Přibyslavi a jejího muže, pedagoga a hudebníka. Přesto že se prý nedopatřením dostal původně na taneční konzervatoř, se nakonec dostal i na to divadlo. Což ze svého dnešního pohledu nevnímá jako nejšťastnější. „Věděl jsem hned, že chci na tu konzervatoř. Dnes toho lituji. Myslím, že herecká konzervatoř je zlo. Lidi v 15 letech by měli jít na gympl, nebo na řemeslo, a pak jít k divadlu. Připravil jsem se o středoškolskou zkušenost. Herecká střední se dělá hodně individuálně a čas je nestrukturovaný. Takže kluk z vesnice přijel do Prahy, a teď jsem ten herec. Chodili jsme s holkama z tanečního na pivo,“ vzpomíná Dominik Linka.

Ochotnické divadlo v Přibyslavi

Protože měl Dominik Linka od malička zájem o divadlo, samozřejmě vnímal existenci souborů v jeho rodném městě. „V Přibyslavi si myslím, že funguje už jeden soubor. Když jsem byl ve škole, tak byly tři soubory: Furiant, kde hráli hodně klasiku s opulentními výpravami, Hadrián, kde se snažili připodobnit tvorbu divadlu se zpěvy, ale spíš to byly situační komedie a dveřovky, a potom Rolnička, nebo Kašpárek, loutkové divadlo pro děti.“

Ale Dominik Linka to viděl ještě jinak

„Jednou jsem řekl: tak takhle ne!“ začíná vyprávění o svém autorském odhodlání Dominik Linka: „Seděli jsme s kamarády v restauračním zařízení. Přepsal jsem Rozruch v Andénách od Borise Viana a rozdal jsem scénář. Druhý den jsme se rozhodli, že založíme třetí amatérský soubor. Byla to reakce na hrozně zkostnatělou strukturu starých souborů. Už jsme tomu říkali amatérský soubor, nikoliv ochotnický. Chtěl jsem dělat divadlo, jak se dělá dneska. Chtěli jsme udělat rozruch Rozruchem.“

Divadlo pro děti a mládež může být opravdu životní poslání

Dominik Linka vystudoval činoherní herectví na konzervatoři v Praze, a dál ho lákala Katedra alternativního a loutkového divadla na DAMU. Životní cesty ho ale zavedly do Malého divadla v Českých Budějovicích. „Potkal jsem se tam s Kubou Vašíčkem, a najednou jsem zjistil, že to divadlo, co jsem si myslel, že je divadlo, je úplně nic. A divadlo pro děti a pro mládež může být opravdu životní poslání. V tom bylo velký štěstí to Malé divadlo.“ V Malém divadle působil Dominik Linka šest let. Poté přišla nabídka z Naivního divadla v Liberci.

V Liberci se Dominik Linka cítil jako doma, protože jeho tatínek z Liberce pocházel, a tak zde Dominik trávil většinu svého dětství. „Hrozně jsem si to užíval. Hory jsou pro mě zásadní. Jeden silnej aspekt, je ta krajina kolem. Ale proti tomu byl tvůrčí tým Vašíček, Jarkovský. Hodně jsme si padli do oka a do noty. Pak bohužel Jizerky musely ustoupit a přišla úrodná polabská nížina a Divadlo Drak.“

V Draku děláme nejlépe, jak umíme, a čekáme to i od ostatních

Divadlo Drak je srdcovou záležitostí pro mnoho lidí. Pro diváky malé i velké, ale i pro své zaměstnance, kteří to dělají, jak řekl Dominik Linka, jako své životní poslání. A i když už si to Dominik uvědomoval, nástup do Draku ho ještě dokázal překvapit v poctivosti řemesla. „Asi jsem byl překvapený, jak poctivý tady ty lidi jsou. Tím nechci říct, že by to jinde dělali blbě, nebo že by to šulili. Ale tady je fakt dřina. Děláme nejlíp, jak umíme, a očekáváme to i od ostatních. Tady si nenechá nikdo nic zadarmo. A i když jdeme při práci do konfliktu, tak tvoříme, a je to je čistý. A je to tvůrčí práce. Lidi v Draku jsou velké osobnosti a ega mají, ale dokážou je potlačit pro ten výsledek a celek. A to není samozřejmostí.“

Ztroskotanec ve studené vodě se dá zahrát díky adrenalinu

Jednou ze společností, kde se Dominik Linka objevil, je také divadelní společnost Geisslers Hofcomedianten. K té se Dominik dostal po setkání s uměleckým šéfem Malého divadla, Petrem Haškem. Jednou z inscenací, ve kterých Dominik Linka hrál, byli Robinsoni v režii Zdeňka Jecelína. Příběh o ztroskotancích se odehrává ve vodě, a Kateřina Fikejzová Prouzová vzpomíná na představení na FEMADU, které probíhalo v noci a ve velké zimě. „V těch Robinsonech mi takové situace dost pomáhaly. Bylo to o dvou ztroskotancích jak fyzicky tak psychicky, a vlastně mi ta zima opravdu pomáhala. Nemusel jsem nic hrát. Adrenalin funguje. Na tom jevišti jsem schopný udělat daleko víc věcí, než které bych sám dokázal. Ale musím tomu, co dělám, věřit. Nebo mi to režisér musí umět vysvětlit,“ říká Dominik Linka.

Když si Dominik Linka odběhne na 100km

Během povídání o divadle, a o extrémních výkonech na jevišti, se Dominik Linka skoro jen tak mimochodem zmiňuje, že třikrát běžel sto kilometrový běh. „Zjistil jsem, že je to úplně jiný level sportu. To už je jistá forma mediace, totální bolest. Všechno bolí, ale musíš to tělo opustit, aby se z toho ten mozek nezbláznil. Měl jsem mantry, které jsem si opakoval, abych to dal,“ popisuje svůj recept na ultra maraton Dominik Linka.

Studio DAMÚZA

Studio DAMÚZA vzniklo jako produkční agentura studentů produkce na DAMU, aby se učili produkční práci, a aby poskytli příležitosti studentům DAMU se realizovat. Během své desetileté existence zaštítila mnoho projektů, a již dalece přesahuje rámec školy. Dominik Linka hraje pod DAMÚZOU ve dvou inscenacích: Z tajného deníku Smolíčka Pé a Houpací pohádky.

Na podiu před 5000 lidí, tak to bylo až obludný

Jednou ze životních zkušeností, o kterých se Dominik Linka zmínil, bylo vystupování s Kašpárkem v rohlíku. Bylo to v době, kdy byl krátce po svých studiích v Českých Budějovicích, a jako člen souboru naskočil do rozjetého vlaku rovnou na velké festivaly s koncertní verzí inscenace, kterou nezkoušel. „To jsem byl dost nerozkoukanej. Byl jsem čerstvě po škole v Budějicích, a stál jsem na podiu třeba s Davidem Kollerem. A to jsem si říkal, že si to ještě nezasloužím. A když jsem před sebou měl asi 5000 lidí, tak to bylo až obludný. Ale ta energie, kterou dostáváš, to máš pocit, že si z toho můžeš udělat kouli a schovat si ji do batohu.“

Povídání o vztahu k amatérskému divadlu

„K amatérskému divadlu mám pozitivní vztah, ale zároveň si myslím, že když se něco dělá, tak se to má dělat pořádně. A pokud jsou lidi, kteří můžou poradit, tak je to jejich povinnost. Já asi nejsem úplně nejdiplomatičtější, když něco říkám, ale myslím to tak, že bych ty lidi chtěl posouvat dál. A to samé očekávám i já,“ říká Dominik Linka, který si letos poprvé zkusí pozici porotce v lektorském sboru na přehlídce dětského a loutkového divadla DivSe.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Jan Slavíček, Leo Marek a archiv Dominika Linky

autor: Lucie Kotěrová