Eva Drábková: umí nadchnout ostatní pro to, co sama miluje

Neukázněná herečka a přísná režisérka, která prozradí hercům, co budou hrát, až na první čtené zkoušce. Dáma z divadelnické rodiny, která umí nadchnout své okolí pro to, co ona sama miluje.

záznam streamu: ZDE

Tradiční soubor Jirásek existuje v Týništi nad Orlicí už od roku 1883. Eva Drábková s oblibou říká, že je jejich soubor starý jako Národní divadlo. Nejdříve zde byla čtenářsko-ochotnická beseda, potom divadlo. Eva Drábková zažila v divadle hodně starých bardů, protože byla často v divadle se svým tatínkem, který tam režíroval. Už tehdy nasávala atmosféru divadla a sledovala gardu starých, poctivých ochotníků. „Dali nám základ lásky k divadlu,“ vzpomíná Eva Drábková. „Já jako dítě jsem tam chodila, a poslouchala tyhle staré bardy. Měli jsme oči i uši nastražené. Šatna byla pod jevištěm, kamínka tam byla, tělka tam voněla.“

Temno vzniklo proto, aby v Jiráskovi nebylo žádné temno

Samozřejmě přišla doba, kdy generace starých bardů odcházela, a v souboru Jirásek trochu potemněla nálada a energie. A v tu dobu se objevila parta mladých lidí, vzpomíná Eva Drábková, kteří chtěli trochu pomoc. A z té pomoci už je pětadvacet let divadelní a velmi plodné spolupráce. „A tak jsem si myslela, že ty mladý lidi jako Jirásek zastřešíme, a oni si budou dělat, co chtějí. Co by taky poslouchali starou bábu, oni jsou o dost mladší. No a teď už s nimi budu 25 let. Temno vzniklo proto, aby v Jiráskovi nebylo žádné Temno,“ popisuje Eva Drábková své „temné“ začátky.

Vztah amatérské režisérky-maminky a profesionálního režiséra-syna

Syn Evy Drábkové, režisér a dramatik David Drábek, přirozeně vychází z kořenů amatérského divadla díky své mamince. Jeho maminka vzpomíná na dobu, kdy ho na jevišti oblékla do punčocháčů, za což ji jistě nepoděkoval. Ale na profesionální dráhu se vydal, a na tu amatérskou rozhodně nezanevřel. Se svou maminkou o divadle dál hovoří. „Já jsem amatér, Davča už si tím vydělává, tak to je jeho problém,“ říká suše Eva Drábková, která si k inscenování ráda vybírá hry svého syna. „Vybírám si jeho hry, protože mně se líbí jeho humor. Nemám ráda jen řachandy, a ten podtext u něj je.“

Ve chvíli, kdy Eva Drábková pozve svého syna na premiéru, herci jsou lačni po jeho názoru. Na ten si ovšem musí počkat, protože rozbor inscenace matky se synem přichází vždy druhý den při snídani. „Neříkám, že když mě někdo něco kritizuje, že to hned předělám, to já jsme taky paličatá. Některé věci si uvědomím a beru,“ říká o věcné kritice k inscenaci Eva Drábková. „Některé si neberu, protože mám svoji húlavu. Já se ale raduju, i když je nějaký zádrhel. To k tomu patří. Připomínky synovi dávám, a někdy taky zjistím, že třeba jsem dobře ťukla a je to vzájemný.“

Větší nervy před premiérou syna, než před svojí

Eva Drábková skutečně hovoří o tom, že vlastní premiéru snáší lépe, než když se jde podívat na premiéru svého syna. Během procesu zkoušení má však ještě jeden moment, kdy její nervy pracují na plné obrátky. „Pro mě je nejdůležitější první zkouška. Až na první čtené se všichni dozví, co budeme hrát. Když jim nehoří oči nadšením, tak vím, že je něco špatně a sráželo by mě to. Řeknu, proč to dávám, proč jsem to vybrala, představím charaktery, jak si to představuju, a hlavně, abychom si to užili, aby nás to bavilo. A myslím, že se diváci při poslední premiéře taky bavili.“

Někdo po nás bude

V Týništi nad Orlicí existuje mimo DS Jirásek a Temno také nový soubor Puberti. Vzniká tak další generace divadelníků, kteří pokračují v tradici. I Eva Drábková myslí na pokračování své práce, a tak si při poslední inscenaci přizvala mladou krev, aby rozzářila Temno v jeho obvyklé sestavě. „Teď se Sněhurkou jsem potřebovala omladit soubor, a aby si lidi odpočinuli a pobavili se. Sněhurku jsem si vyhrabala sama, a říkala jsem si, že to bude prima. Budu tam mít tři mladý holky, protože by bylo smutné, kdybychom po 25 letech hráli Tři na lavičce nebo něco podobného. A tak tomu jsem chtěla předejít, aby nezačalo temno v Temnu. A spolupráce s mladými byla úžasná. To mě tak nakoplo a uspokojilo,“ pochvaluje si Eva Drábková spolupráci s mladou krví.

Zlobivá herečka Eva Drábková

„Já musím jen režírovat. Já na sebe něco prásknu,“ začíná tajemně Eva Drábková. „Já bych radši hrála. Jenže jsem byla živá, a jaksi s tou kázní jsem měla vždycky problém. Vždycky jsem se někde zapovídala, nebo jsem vymýšlela nějaké legrácky na spoluhráče. No a nikdo jiný k režii nebyl,“ říká Eva Drábková, která má za sebou režie jak v DS Jirásek, tak především v souboru Temno, kde posledních pětadvacet let stihla pěknou řádku titulů. Poslední nabídku na hraní odmítla, protože by se jí nemohla věnovat na sto procent své energie, a to by pro Evu Drábkovou nebylo to pravé.

Divadelní začátky prožívala Eva Drábková pod křídly svého tatínka. Tomu si ale nedovolila odporovat, natož aby byla neukázněná na zkouškách v divadle. „Tatínek mě režíroval a fungovalo to báječně. Tatínek byl ročník 1906, mněl mě, když mu bylo 43 roků. Když mě chytla atletika, tak semnou běhal, na tanečních se mnou tancoval. Já mám ráda lidi, kteří jsou připraveni a vědí, co chtějí. Neměla jsem potřebu se vůči němu vymezovat. Na pubertu jsem neměla čas. Dělala jsem sport a divadlo, byla jsem ve fofru. Ale i vařit jsem se nakonec naučila,“ směje se Eva Drábková.

Některé role přijdou dřív, než je člověk dokáže pochopit a procítit

Oblíbené role Evy Drábkové byly holky od hnoje, jak říká. Zpětně ale vidí, že například v roli Marie Stuartovny jí chyběly životní zkušenosti. Jinak na tuto roli ráda vzpomíná, protože to byla „ta velká role“. „Ty obyčejné hubaté holky šly asi ze mě. Tu Stuartovnu jsem hrála ve věku, kdy jsme si neuměla úplně představit, jak s dětmi, jaká budu matka. Některé role přijdou dřív, než je člověk umí procítit. Já nemám ráda, když se jen něco deklamuje, a nejde to od toho srdce. A já to poznám.
I u profesionálů to poznám, a pak nejsem spokojená.“

Jsem megera, která zakazuje alkohol na zkouškách

Během vyprávění se Eva Drábková pochopitelně nejčastěji vrací ke svému souboru Temno. Z jejího milého projevu však není nijak patrné, že by byla nějak přísnou režisérkou. Nicméně opak je nejspíš pravdou. Poslední dva roky zavedla Eva Drábková zkoušky bez alkoholu, a přiznává, že ví, že je díky tomu megera. „Vím, že jim lezu někdy na nervy. Zvlášť za poslední dva roky, co jsem zavedla zkoušky bez alkoholu, takže jsem za megeru. Ale říkám: kluci, vy máte potíže s výslovností i za střízliva. A když si tady dáte decku, tak já vám potom nerozumím. – Já to myslím dobře,“ dodává, opět velmi mile, Eva Drábková, která jako režisérka vždy přijde na zkoušku připravená. Jinak by si to ani nedovolila.

Reprízový rekord v Týništi nad Orlicí trhne inscenace Koule

V dlouhé historii DS Jirásek byla nejvíce hrána inscenace Temna – Meresjev, která měla 58 repríz. Inscenace Koule bude mít 59. reprízu, a samozřejmě se chystá i ta 60. repríza. Takové číslo připisuje Eva Drábková také tomu, že tento titul je velmi dobře znám díky Klicperovu divadlu a Pavle Tomicové. „Dokonce jsem slyšela názory, že naše koule je trochu lepší,“ pousmívá se Eva Drábková. „Což syn jakože neslyšel. Ale my jsme si to trochu přizpůsobili. My na profesionály nemáme, a jsme k tomu pokorní.“

Musím si chránit nervy

Soubor Temno nejezdí na divadelní přehlídky, ač má na svém kontě inscenace, které by to jistě zasluhovali. Eva Drábková ráda vzpomíná na doby, kdy na přehlídky jezdila, a užívala si je tak dosyta, až se z toho léčila další tři dny. Nicméně jedna velice nepříjemná zkušenost ji natolik odradila, že na přehlídky se svými inscenacemi už nejezdí. „Pak jsme jednou přijeli, a když mi porota poradí: tohohle člověka vyhoďte, tak mě to tak namíchlo, že jsem se zařekla, že Temno na přehlídky jezdit nebude. Já si musím chránit nervy,“ vysvětluje Eva Drábková, milá dáma, která s láskou dělá divadlo, a s láskou nosí placku Václava Havla, na kterého nedá dopustit. Dle jejích slov taková osobnost v dnešní době a dnešní společnosti chybí.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová