Helena Kozáková: impro je výzva, soustředění se na teď a tady

Host Kateřiny Fikejzové Prouzové je tentokrát učitelka ze základní školy, která se ve svém volném čase věnuje, jak jinak, divadlu. Jejím koníčkem a vášní však není činohra, loutky, nebo experimentální divadlo. Jejím favoritem je improvizace.

záznam streamu: ZDE

První setkání s improvizačním divadlem a co to vlastně je

Helena Kozáková se poprvé s improvizací setkala v Opatovicích, když měla tamní skupina B.I.Z.O.N.I. zápas. Divadlo měla ráda vždy. Improvizační zápas se jí zalíbil, nedal jí spát. A když potom měla příležitost, k Bizonům se přidala, a trvá to dodnes. „Trvalo mi, než jsem se začala cítit úplně uvolněně,“ říká Helena Kozáková. „Řekla bych, že to trvalo třeba tak půl roku. A myslím, že je důležité umět se přizpůsobit kolektivu, vnímat jak to tam funguje.“

Improvizační divadlo je divadlo bez scénáře. To ale neznamená, že to nemá žádná pravidla. Jednotlivé kategorie a scénky mají jasná pravidla, která se dají nazkoušet. „Když člověk chodí na trénink a několikrát si musí vymyslet, co je za postavu, včetně toho jak mluví a chodí, musí se vžít do postavy, a zároveň jí tvoří scénář v hlavě, aby posouval příběh. A všechno teď a tady! Tak jakmile si to vyzkouší několikrát za sebou, tak už si to pak může užít,“ říká o kouzlu improvizace Helena Kozáková. Dalším důležitým faktorem v improvizačním divadle je partner – nikdy nevíte, s čím přijde. Ale i o tom ta improvizace je. „Kdo má rád výzvy a soustředění se na okamžik teď a tady, tak mu to určitě doporučuji,“ vřele Helena Kozáková.

Oblíbené a neoblíbené kategorie a záludnosti improvizačního divadla

Oblíbenou kategorií Heleny Kozákové je tzv. Změna: Dva herci vstoupí na jeviště a rozehrávají situaci. Pokud konferenciér pískne – změna, tak poslední replika musí být řečena jinak. Většinou ve zcela opačném významu, než bylo její původní znění. Tím pádem se zcela změní i celý další vývoj situace.

Stává se, že člověk má různé bloky či strachy na jevišti. Někdo má strach z tance, jiný ze zpěvu, někdo z improvizace. „Někdo přijde na svůj blok až na té improvizaci,“ říká Helena Kozáková. „Někdo se s tím popasuje přímo na té improvizaci. Někdy to třeba vyžaduje odbornou péči. Ale přijde mi, že například básnění je docela těžké se naučit. Cvik ale dělá hodně.“

Jak se stát Bizonem

Improvizační divadlo Bizoni má už desetiletou tradici. Jaká je jejich charakteristika? „Bizoni jsou parta, která si to užívá na podiu,“ představuje Bizony jejich členka, Helena Kozáková. „Připomíná mi to sitcom. Je to založené na tom, aby se divák smál, aby se odreagoval. Je to parta lidí, která se snaží někomu zpříjemnit večer.“

Bizoni patří k těm improvizátorům-divadelníkům, co to dělají pro radost. Schází se jednou týdně na tři hodiny. Pravidelně si zvou experty na různé oblasti herectví a improvizačního divadla, aby se vzdělávali a zdokonalovali. Tréninky bývají i na celý víkend.

Pokud byste se chtěli přidat k bizonům, stačí se ozvat, a můžete to zkusit. „Dřív jsme brali každého,
a teď už to je tak, že se ptáme, jestli má dotyčný nějakou zkušenost. Pak si ho většinou pozveme, a po nějaké době si řekneme navzájem, jestli nám to vyhovuje apod. Podle toho se rozhoduje, jestli s námi bude dál pokračovat.“

Pro diváky to nejlepší

Improvizace je lákavá pro svou autenticitu, a samozřejmě že divák má nejraději, když se něco nepovede. Je pak zkrátka sranda. Směje se v takových chvílích i herec-improvizátor? Helena Kozáková mívala ve svých improvizačních začátcích trému. Teď už se ale na každé vystoupení těší. Chce to zkrátka trénink. „Když už jsem několikrát vyzkoušela improshow i zápas, když jsem dokázala zapomenout na svůj nápad, který mě napadl, pak jsem se uvolnila. Od té doby si to užívám.“

Helena Kozáková se ohlíží na zažitá vystoupení Bizonů, a nemůže říct, že by byl některý z jejich večerů naprostý propadák. „Jsou někdy určitě lepší imroshow a zápas. Máme lepší i horší, ale nikdy se nám nestalo, že bychom si řekli, že to byla hrůza, a že tam ty lidi neměli vůbec chodit.“

Diváci, kteří jdou na improvizaci poprvé, se mnohdy těší, že se prostě pobaví. Jsou ale také někdy zaskočeni, že je po nich vyžadována nějaká aktivita. Helena Kozáková říká, že se někdy bojí, aby s nimi improvizátoři příliš neinteragovali. „A to je úloha konferenciéra, který diváky improshow provází, aby ty diváky takzvaně nažhavil, aby je dobře naladil. Když je divák poprvé, tak s ním musíme déle pracovat, aby se nás nebál,“ vysvětluje Helena Kozáková. Divák by se měl opravdu cítit dobře, a pak už si může nenuceně a nerušeně užívat svůj divácký zážitek.

Činohra a improvizace si mají navzájem co dát

Helena má během své divadelnické kariéry zkušenosti i s činoherním divadlem. Prošla dramaťákem a zkoušela i přijímačky na činoherní herectví na DAMU. Rozhodně vidí oblasti, ve kterých se může činohra a improvizace navzájem obohatit. „Činohra a improvizace si mají navzájem co dát,“ říká Helena Kozáková. „Když člověk hraje činohru, tak může improvizace mnohdy pomoc. Když vypadne text, ale člověk zná svoji postavu a zná příběh, tak toho činoherce to může vytáhnout z těžké situace. My se snažíme spoustu oblastí pojmout, učit se, ale samozřejmě že činoherec má v uchopení postavy navrch.“

Učitelka na ZŠ je také svým způsobem divadlo

Jako učitelka českého jazyka na základní škole, využívá Helena svých divadelních zkušeností denně. Dle jejích slov je vystoupení před třídou také vlastně divadlo. „Ale získat si je, je náročnější,“ říká Helena Kozáková. „Protože na rozdíl od divadla, sem si vstupenku nekoupili dobrovolně. Je to výzva, ale i ta improvizace nás na toto skvěle připravuje. Takže jestli nás poslouchá někdo, kdo učí, tak ať neváhá! Když člověk pohotově reaguje na všetečné otázky nebo různé situace ve třídě, tak to moc pomáhá.“

S žáky do divadla, na divadlo jako žáci

Nejen na základních školách se děti zapojují do Klubu mladého diváka. V tomto klubu navštěvují žáci dobrovolně divadelní představení nad rámec pravidelných povinných návštěv divadla. Helena je samozřejmě ta z učitelek, která mladé diváky do divadla doprovází, a o divadle si s nimi povídá.
„A s rodinami, kde jsou zvyklí chodit do divadla, pak máme větší partu. Také si o těch představeních povídáme. Někdy je třeba ty žáky připravit, když je něco náročnějšího, a jde tam žák ze šesté i z deváté třídy.“

Protože se Helena věnuje divadelní improvizaci, samozřejmě se jako učitelka nevyhnula tomu, že se na ní přišli podívat její žáci, i jejich rodiče. To musela být teprve zkouška. Helena to však přijala, jak jinak, jako výzvu. A přineslo to své ovoce. „Žáci se přišli podívat na improvizaci. Dělala jsem i kroužek na základce. Zkusili jsme s nimi i zápas, abychom je motivovali. Měla jsem z toho strach, když na mě chodili i rodiče mých žáků. Ale ukázalo se, že asi zafungovalo to, že mě viděli v jiné pozici, jako člověka, který si rád hraje, a ne jako paní učitelku,“ směje se Helena Kozáková. „Děti jsou v improvizaci bezprostřednější. Ještě nemají naučené se stydět.“ Takže se nestyďte, a pokud Vás povídání o improvizaci zaujalo, neváhejte, a prostě to zkuste!

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: archiv Heleny Kozákové

autor: Lucie Kotěrová