Jana Trojanová: mnozí amatéři mohou konkurovat profesionálům

Profesionální herečka, moderátorka, hlasatelka, recitátorka a lektorka. Veselá žena naplněná vším, co dělá. Usměje se, a jde do toho. Další milý host Antré a Kateřiny Fikejzové Prouzové.

záznam streamu: ZDE

Jana Trojanová původně pochází z Rabštejnské Lhoty kousek od Chrudimi. Dětství Jana trávila jako členka skautského oddílu, užívala si fotbalu na ulici i okolních lesů. No a samozřejmě nechybělo ani divadlo. K tomu Janu Trojanovou přivedl její tatínek, který se skautskými vlčaty dělat různé besídky, ale později třeba povídky z Chrudimska, se kterými hráli v okolních vesničkách. A to jsou ty momenty z amatérského světa, na které si Jana Trojanová občas vzpomene: „Teď když hraju v různých prostorách a máme svoje zázemí, tak si toho hned vážím. Když si vzpomenu na ty začátky, kdy jsme se převlíkali vedle soudků s pivem a podobně… Ale byla to taková hezká čistá amatérská doba. A co bylo podstatný, tak tam bylo to obrovský srdce od všech. Což občas chybí v tom profesním, profesionálním světě.“

Při interpretaci poezie se člověk za postavu neschová

Nejen s Vlčaty se Jana Trojanová věnovala divadlu. Chodila i do Základní umělecké školy, kde jí jejími divadelními základy prováděla Renata Klečková. Pod jejím vedením se pravidelně objevovala na celostátních kolech recitačních přehlídek. Čas však běží, a dnes se Jana Trojanová vrací na recitační přehlídky jako lektorka. Na Wolkrově Prostějově jí můžete vidět každý rok. Nicméně stále vnímá recitaci jako složitou disciplínu, i když už na ní pohlíží jako profesionální herečka. „Herectví je jednodušší v tom (i když je složité zase v jiných věcech), že se můžu schovat za postavu. Ale když si člověk vybral krásnou poezii, tak najednou se tam neschová. Tam je sám za sebe, interpretuje text sám za sebe. A pak byly situace, kdy jsem si strašně nadávala, proč to dělám. Ale přece je tam něco, co mě zase přivede k tomu, že jdu studovat další text, a jsem zvědavá, co na to řeknou diváci,“ říká Jana Trojanová.

Studentská léta v Hradci Králové

Po gymnáziu studovala Jana Trojanová Pedagogickou fakultu na Univerzitě Hradec Králové, obor Český jazyk a Základy společenských věd pro střední školy. „Vůbec toho nelituju, že jsem absolvovala vysokou školu. Ta mě umožnila, ucházet se do Českého rozhlasu,“ říká Jana Trojanová. „Dál spolupracuju s jednou agenturou jako lektor mluvy, a tam to hraje taky významnou roli, že mám vystudovaný český jazyk. A pak tu mám hezké vazby. Jednak spolužáky, ale letos se mi přihodilo, že jsem byla děkanem pozvána na významnou událost univerzity, a dělala jsem velmi příjemný rozhovor, mimo jiné, s Markem Ebenem, který zde získal čestný doktorát. Hradec je krásný město a mám tu hezké vzpomínky.“

Tehdejší vědomosti by nestačily, ale schopnosti Jany Trojanové ji dovedly až do rozhlasu

Jako hlasatelku můžete Janu Trojanovou slýchávat na vlnách ČR Vltava. Když vzpomíná na dobu, kdy se ucházela o toto místo, upřímně se směje svému tehdejšímu já. „Přišla jsem k tomu konkurzu a nevěděla jsem nic,“ vzpomíná Jana Trojanová. „Ale zřejmě tam nějaká moderátorská schopnost byla, a pohotovost a dát do kupy souvislý text, tak to možná převálcovalo ty chybějící vědomosti. Ale myslím, že se nasmály,“ dodává Jana Trojanová.

Živé vysílání je adrenalin

Speciální kapitola rozhlasové práce je živé vysílání. Jsou to momenty, kdy musí být člověk pečlivě připraven, ale zároveň musí počítat i s tím, že všechno může být úplně jinak. A to jsou jistě ty horké chvilky, které posluchač nezaznamená, ale hlasatel na ně může vzpomínat ještě hodně dlouho. I Jana Trojanová samozřejmě může o této své pracovní kapitole leccos vyprávět. „Většinou vysíláme z pražského Rudolfina, a když se umělec rozhodne, že nevystoupí, nebo vystoupí o deset minut později, tak mi tak zavaří těch deset minut, které já musím vyplnit z balkonu, protože ta červená svítí a mě už v hlavě jede, jak ten text, který se krátí, budu natahovat, a moje hypnóza dveří, kudy má přijít dotyčný umělec, tak ta je obrovská,“ líčí s děsem v očích Jana Trojanová. „Je to velký adrenalin. Nemůže to dělat každý. Je to o pevných nervech. Ale je tam tak zvláštní energie a atmosféra, že je to nabíjející. A když se zaplní celý prostor Českou filharmonií, symfonickým orchestrem, zazpívá vynikající sólista, a přijde skvělý dirigent, tak je to obrovská radost, a děkuju (a nevím komu všemu), že já můžu být teď a tady, a můžu to zprostředkovávat posluchačům,“ říká Jana Trojanová.

Studium herectví je krůček k vysněné práci – pak ještě to štěstí, a vlastní píle

Po ukončení vysoké školy Jana Trojanová stále cítila touhu, dostat se k herectví. Její další cestou byla Vyšší odborná škola herecká. Ta ji otevřela dveře k tomu, čemu se věnuje dnes. „Ta škola mi něco dala. Je tam spousta kvalitních pedagogů, takže je možnost zdokonalit se v pohybu, uměleckém přednesu, herectví, ale samozřejmě záleží, na jaké pedagogy padnete.“ Podstatné pro Janu Trojanovou ale je, že se ve škole poznala se svou divadelní kolegyní Lilliam Fišerovou, se kterou založily společnost Indigo Company. A tak mohly dělat své divadlo. Ovšem vydaly se cestou trnitou.

Indigo Company

Divadelní společnost, která je trvale hostujícím souborem v Divadle Pod Palmovkou. „Kdybychom na začátku věděly něco o zakládání divadelní společnosti, tak nikdy nic nezakládáme,“ říká s odstupem Jana Trojanová. „Ale už umíme napsat tiskovou zprávu, vyprat kostýmy, dělat obchoďačky, a postupem času jsme velmi nadšené, když to má za nás kdo dělat. Ale za tu dnešní práci, kterou děláme, nám to stojí a ta láska k divadlu tam snad pořád je.“

Ve svých začátcích zkoušela Indigo Company v různých prostorách. Nyní už se soubor ustálil, a jak říká Jana Trojanová, naplno spolupracuj s přáteli a známými, kteří jim pomáhají tvořit jejich divadelní sen. „Dneska když můžeme, tak si někoho přizveme ke spolupráci, a taky chceme zkoušet někoho nového, kdo se nám líbí, jakým způsobem pracuje. Jsme zájezdová společnost, a chceme, aby ten náš otisk stál za to. Aby to bylo srovnatelné se stálými scénami.“

V amatérském divadle je srdce

I když byla po dobu rozhovoru převážně řeč o profesionálním světě, samozřejmě nemůžeme zapomenout na ten amatérský. Koneckonců i Jana Trojanová vzpomínala na provizorní šatny u sudů s pivem. Jak pohlíží na amatéry dnes? „Myslím, že v amatérském divadle je srdce. Myslím, že amatéři jsou srdcaři ubírající si ze svého volného času, a myslím, že když se spojí ta čirá radost a láska s tím, že je dobrý režisér, tak si pak myslím, že se začínají stírat rozdíly mezi amatérským a poloprofesionálním divadlem. A mnozí amatérští herci by mohli konkurovat těm profesionálním. Tak doufám, že se třeba nějak propojíme.“ Uzavírá mile své povídání Jana Trojanová.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová