Klára Litterová: nejde o výsledný tvar, ale o proces tvorby a rozvoj

Úžasná báječná a skvělá učitelka dramaťáku na ZUŠ Polabiny Pardubice. Josef Jan Kopecký přivítal těmito slovy Kláru Litterovou, která je odchovaná Střezinou a Emou Zámečníkovou.

záznam streamu: ZDE

Divadlem obklopená od malička

Jako „Hradečanda“ byla zvyklá navštěvovat především Divadlo Drak. Tyto návštěvy byly pro Kláru důležitým startem, jak sama říká. Nejen Drak byl ale tím prvním divadelním zjevem. „Taťka byl kulisák v divadle. Jeho snem bylo jít na scénografii, tak možná to divadelní puzení pochází odtud. K divadlu jsem čuchla asi s ním,“ hledá první vzpomínky na divadlo Klára Litterová. Divadlo k ní promlouvalo,
a ovlivnilo jí po celý život.

Když byla Klára na základní škole, přišla jednou do třídy paní, která nabízela žákům divadelní kroužek. Kláru to zaujalo a přihlásila se. A tak se stala žačkou Emy Zámečníkové. Na svou učitelku Klára Litterová vzpomíná jako na svou druhou mámu, se kterou trávila mnoho času, a která jí přirostla k srdci. A samozřejmě i díky této učitelce dál divadlo přirůstalo k srdci Kláry. Svou první roli si Klára Litterová nevybavuje. „Nehráli jsme vyloženě role, ale víc jsme si hráli s tvarem, který jsme dávali dohromady,“ popisuje něco z práce v Jesličkách. Klára ale vzpomíná na inscenaci Povídání o Pejskovi a Kočičce, kterou hrála se svojí kamarádkou, a v pouhých jedenácti letech hráli tuto pohádku několikrát před dětským publikem. Tento okamžik byl jistě dalším iniciačním pro Kláru, coby divadelní interpretku.

Největší dobrodružství je, když divadlo vzniká

Po gymnáziu a několika letech v Jesličkách si Klára Litterová vybrala ke studiu Katedru výchovné dramatiky (KDV) na DAMU. Jako jiní absolventi této katedry, i Klára Litterová říká, že studium jí změnilo pohled na práci s divadlem při pedagogické práci. „Nejde jen o výsledný tvar, ale o proces tvorby a rozvoj dětí,“ říká Klára Litterová. Klára při své práci nejčastěji vychází z textu, ne nutně dramatického textu. Nicméně výběr samotné předlohy a další dramaturgická práce je odvislá od potřeb skupiny, se kterou právě pracuje. Pro Kláru je největším dobrodružstvím to, když inscenace vzniká. Společně se svými žáky hledá témata a prostředky, hraje si s nimi. A tuto zvídavost a nadšení pro proces se Klára Litterová snaží probouzet i ve svých žácích. „Při příchodu nových žáků na to vždy upozorňuji. Že hned nedostanou hotový scénář a nezačneme zkoušet,“ popisuje Klára Litterová průběh prvních rozhovorů s rodiči žáků. Mnoho z nich je totiž překvapených, že si děti na dramaťáku hrají. „Ano, hrajeme si,“ směje se Klára Litterová. „Jasně že se děti učí mluvit, chodit atd., ale ty dovednosti získávají hrou.“

Klára Litterová pracuje alternativnějším divadelním směrem – muzikály nemusí, činohru asi ani neumí

Už samotná práce na inscenacích není s Klárou tradiční. I když výsledný tvar koriguje, čistí a usměrňuje, stále zdůrazňuje fakt, že jde o společnou práci souboru. Vyloženě režijní vedení si Klára zkusila jednou, když měla k výročí školy nazkoušet muzikál o šedesáti účinkujících. A jak Klára říká, nebyla z toho úplně nadšená: „Já muzikály moc nemusím, takže to byl pro mě opravdu oříšek.“ Josef Jan Kopecký se ještě doptává na klasickou činohru, lákala někdy Kláru? „Typická činohra mě nikdy moc nechytla. Asi bych to ani neuměla,“ odpovídá Klára Litterová, učitelka Literárně-dramatického oboru. Nutno ovšem dodat, že do divadla si Klára ráda zajde i na činohru, nebo někdy i na muzikál.

Práce v Čistírně není jenom o inscenacích, ale i o přednesu

Klára Litterová pracuje na jednom z detašovaných pracovišť ZUŠ Polabiny Pardubice. Učebny Literárně-dramatického oboru (LDO) se nachází v suterénu, v prostorách bývalé čistírny. Proto název divadla – Čistírna. Klára Litterová opět vzpomíná na vliv Emy Zámečníkové. Ovlivnila jí svým přístupem k práci, a stále je pro ni také pedagogickým vzorem. Při své práci se Klára věnuje kolektivní výuce, ale také se žáky pracuje individuálně na uměleckých přednesech, nebo i na sólových dramatických výstupech. Práce individuální rovněž probíhá formou spolupráce a plné účasti žáků.
„Už výběr textů pro přednes je na dětech. Nosí mi, co zrovna čtou. Jsou nuceni podílet se na dramaturgii. Pak ten text daleko víc přijmou za svůj.“ Na recitačních přehlídkách jsou žáci Kláry Litterové často jmenováni. Jak sama říká, přehlídky nevnímá jako soutěž, ale spíš jako příležitost. „Výkony těch dětí se nedají změřit. Tím je vždycky uklidňuji. Je ale dobré vidět a slyšet ostatní. Je přínosné slyšet zpětnou vazbu, a učit se přijímat kritiku.“ Na přehlídky Klára Litterová proto jezdí ráda, protože v nich vidí možnost pro seberozvoj. Svůj i svých žáků. A samozřejmě se nevěnuje pouze přehlídkám recitačním.

Medvěd, který nebyl, ale dostal se až na Hronov

V roce 2019 vznikla v Čistírně inscenace Medvěd, který nebyl. Tato inscenace byla tandemovým projektem Kláry Litterové a její bývalé žákyně, v té době studentky bakalářského studia na KVD DAMU. Jde o titul, který byl ztvárňován mnohokrát, ale pouze v podání polabinské Čistírny se dostal až na Jiráskův Hronov. Klára Litterová říká, že tato inscenace vznikla tak trochu z nouze: „Bylo to v době, kdy se mi skupina adolescentů dost rozpadala. Takže na tom nakonec pracovalo pouze pět lidí, z toho jeden nováček, který hrál rovnou titulní roli.“ Při této inscenaci byl jasně zřejmý Kláry alternativnější přístup k inscenování. Herci na jevišti pracovali s těstem, které vznikalo během děje. Z těsta byl pak tvarován předmět – medvěd coby zástupná věc pro lidskou identitu.

Hraní na Jiráskově Hronově je meta asi pro každého. V Antré o tom padla slova několikrát. Jinak tomu nebylo ani u souboru z Čistírny. „Hraní v Hronově bylo skvělý! Děcka si to užily a byly nadšení. Je to opravdu pocta se tam dostat,“ hrdě říká Klára Litterová. Další silný zážitek s touto inscenací zažil soubor na festivalu DVD, který je pořádán KVD DAMU. Klářiny žáci si tak zahráli na scéně Divadla Disk.

Nejlépe mi je tak, když je představení, a já můžu jenom sedět a koukat

Josef Jan Kopecký se Kláry ptá, kde je jí nejlépe při tom divadle? Trému má Klára vždy, jak říká. „Když jsem za technikou, ale i když sama vystupuji, vždy se bojím, abych něco nezkazila. Nejlépe mi je tak, když je představení, a já můžu jenom sedět a koukat. To byl přesně případ Medvěda, který nebyl. Začalo se, a já už jsem si jen mohla užívat představení. A sem tam trnout.“

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru podpory uměleckých aktivit - Impulsu, Hradec Králové.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Aleš Řehořek

autor: Lucie Kotěrová