Leo Marek: fascinují ho kouzla, která vytvářejí technici spolu s herci

Člověk, který si zamiloval divadlo pro jeho kouzlo. Ale trochu jinak než většinu předchozích hostů Antré. První veliký zážitek z divadelního představení si odnesl, protože pozoroval, jaká kouzla vytvářejí technici spolu s herci.

záznam streamu: ZDE

Technik, který se věnuje svícení a zvukařčině, ale také je autorem divadelní hudby a autor nasvícení různých kulturních událostí. Jako zaměstnanec Centra uměleckých aktivit je stále zapojen do mnoha projektů, a je pracovně plně rozložený mezi Královéhradecký a Pardubický kraj.

První ohmatání divadelních světel

Po oslnivém prvním kontaktu s divadlem, kdy ho nadchla divadelní technika, měl Leo Marek štěstí. Přes kolegu svého tatínka se dostal do amatérského souboru v Ústí nad Orlicí, a tam byl režisér Martin Malínek, který mu dal možnost dostat se ke svícení. „Měli jsme pár světel, a jezdili jsme po vesnicích,“ vzpomíná Leo Marek. „Byla to dobrá zkušenost. Spíš jsem se naučil všechno zapojovat. Nešlo o nějaké extra svícení.“

Na co určitě nezapomenout u divadelního svícení

Divadelní svícení udělá na jevišti hodně parády, to beze sporu. Nicméně tak jako divadlo samotné, i světla mají svá jasná pravidla a potřebují jemné a citlivé zacházení pro výsledný, záměrný a chtěný dojem, který musí dojít k divákovi. Světly se dá inscenace hodně pozvednout, ale také hodně zkazit. Leo Marek tedy zmiňuje některé základy svícení, na které by měl každý divadelník myslet. „Udělat potemnělou náladu neznamená ubrat světlo na jevišti. Je lepší udělat temnou náladu barvou. Samozřejmě intenzita také nebude vysoká, ale pozicí a barvou vytvoříme temnost.“

„Máme několik základních pozic, jak svítit objekt: přední/frontální, boční/side, zezadu/kontra, potažmo se používá sprcha – kužel světla ze shora na objekt, postavu. Používá se také spodní svícení, kterým vytvoříme víc drama. Postava je větší, můžeme vypíchnout nějaký monolog. Vytváří to dramatičnost. Často se dělá barevná nálada celého jeviště, a pak se do toho dosvěcuje. – Kontra, neboli svícení ze zadu vytváří postavu, která je oddělená od horizontu a objekt vytáhneme. A můžeme použít i barvu. Když je svíceno jenom zepředu, tak scéna je plochá, nebylo by to tak plastický. Barvou uděláme náladu a plasticitu taky.“

Pozice světel jsou jistě základní k tomu, abychom jako amatérští divadelníci věděli, jak se dá nasvítit scéna, aby nepůsobila ploše. A teď ještě něco konkrétnějšímu k již zmíněným barevným náladám a vůbec k použití barevných filtrů. „Světla reflektují barvu,“ vysvětluje Leo Marek. „Když je les zelený, nemusím svítit zeleně. Ty barvy jsou už na jevišti. V lese může být třeba romantické světlo od slunce. Dá se také svítit na kulisy nebo na horizont. Když chceme udělat jednoduchou náladu třeba zeleně, můžeme použít zelenou na horizontu. Není dobrý svítit na tváře a kostýmy zeleně. Ale nejsou úplně hranice, co je dobře, a co je špatně. U zamilovaného dialogu bych nevolil červenou. Jestliže to ten obraz vyžaduje tak ano, ale záleží na tom, co chce režisér.“

Divadelní světla jsou velmi silný vjem

Divácký zážitek je z 80% tvořený zrakem. Díky tomu vnímáme mnoho vjemů, které náš mozek zpracovává, a v případě divadla v nás něco vjemy vyvolávají a zanechávají. „Vjem divadelních světel je velmi silný. Člověk-divák to třeba úplně nevnímá, ale ovlivňuje ho. Světla podporují tu scénu na jevišti, ale zase by neměla přebíjet skutečnost, která se tam odehrává. Mělo by se podpořit to, co se tam odehrává,“ říká Leo Marek.

Jeden návod neexistuje

Jak už Leo Marek jednou zmínil, nejsou přesně stanovené hranice. I pro světla, třebaže je to technická záležitost, je potřeba cit. Leo Marek se neučil na žádné konkrétní škole, nebo kurzu. Nacházel a postupně se učil sám. Ovšem ten cit v něm musí být. „Já jsem žádný kurz neabsolvoval. Zprvu jsem se učil pokus omyl. Pak jsem se seznámil s Vladimírem Burianem a toho považuji za svého mentora. Já jsem koukal, jak se co dělá, ale hlavní informací bylo to, že jsem pozoroval. Pak už jsem se začal zajímat sám, ale on mi otevřel dveře,“ vzpomíná Leo Marek na další milník v jeho kariéře osvětlovače.

Světlo nejen na divadle

Při své práci se Leo Marek dostává k osvětlování nejrůznějších kulturních akcí. Často to jsou koncerty, ale třeba i taneční vystoupení nebo módní přehlídky. „Při hudbě preferuju, aby bylo světlo nenucený a příjemný, a rozlitý po celých muzikantech,“ prozrazuje něco ze své práce Leo Marek. „Svítit módní přehlídky je taky specifické, ale je to scénická událost. A musí se počítat třeba i se svícením na různé odstíny kůže, protože na každou kůži reflektuje světlo jinak.“

Svícení se také samozřejmě odráží od prostoru, kde se hraje či vystupuje. Jinak se světlo chová v black boxu, jinak na venkovní akci. Jinak se svítí na jevišti typu aréna než na kukátkovém jevišti. V každém prostoru, třeba i nedivadelním, se musí hledat kompromis, jak se dá dobře, nebo alespoň nějak nasvítit. Dají se využít stojany, a pak už potřebujete jen dostatek prodlužovacích kabelů.

Světlo, barvy a odstíny v přírodě

Hledání inspirace je přirozenou součástí tvorby. A i pro tvorbu, řekněme technického rázu, hledá Leo Marek inspiraci v přírodě. Všímá si hry světla při východu a západu slunce, snaží se analyzovat světlo a barvy zimy, pozoruje odstíny květin. Pokud se potřebuje odklonit od romantiky, zajde pro inspiraci do města, kde pozoruje pouliční svícení. Leo Marek nabádá, že i noční ulici můžeme vnímat čistě jako barevný plán. Uvědomit si, jaké barvy a světla na ulici vidíme, a pak se můžeme pokusit, napodobit je na jevišti.

Autor scénické hudby

Psaní muziky Leo Marek popisuje jako disciplínu, která se pohybuje v jiných frekvenčních číslech. Leo je amatérský muzikant, který skladbu nestudoval. Přesto se snaží, vyhovět požadavkům režiséra. A opět popisuje něco málo z použití hudby při divadelní inscenaci. „My můžeme podpořit jemnou harmonií situaci, která se děje, nebo nechat jenom melodii. Taky je dobrý nabídnou režisérovi dvě tři varianty.“

Rozdíl profesionálního a amatérského technika je v rychlosti

„Profesionál je rychlejší. Má připravený věci, práce je jednodušší a rychlejší. Amatér pořád něco objevuje a svoji energii nechává hodně tomu objevování. V profi scénách je to jinak, protože hrají několik věcí najednou. Profesionál musí mít dobře vypracovaný světelný plán, ke každé inscenaci. Před představením musí proběhnout všechna světla, dát filtry, nastavit atd.. Příprava jednoduššího představení zabere třeba 2-3 hodiny před představením a je to práce minimálně pro dva lidi,“ popisuje Leo Marek, host Antré a Josefa Jana Kopeckého, který tímto popsal práci osvětlovačů, kterou mnozí z nás znají opravdu jen z doslechu.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová