Lucie Hašková: baví mě, když divadlo vzniká, pak mě to přestane zajímat

Divadlo dělá od rána do večera. Zahraje si, zarežíruje, vymyslí choreografii, a když je potřeba, navrhne a ušije kostýmy. V divadle je zkrátka jako doma. Host Antré a Kateřiny Fikejzové Prouzové, Lucie Hašková.

záznam streamu: ZDE

Lucie Hašková je kmenová herečka a režisérka pardubického Divadla Exil, ve kterém působí od svých šestnácti let. V době, kdy odcházela z Klatov a nastoupila do Pardubic na Střední školu chemickou, vyhledala Divadlo Exil, které se její velkou láskou. I když střední školu stihla vyměnit, divadlo zůstalo. V současné době Lucie studuje kombinované studium Divadelní a filmové vědy v Olomouci, pracuje jako nápověda a inspice ve Východočeském divadle Pardubice a věnuje se svým projektům v Divadle Exil a v Týbrďo divadle.

Seriál na divadelních prknech je unikátní projekt Divadla Exil

V letošní sezóně se v repertoáru Divadla Exil objevil divadelní seriál. Oblíbená televizní forma se nyní tvoří na divadle. Jak k tomu došlo? Má to na svědomí právě Lucie Hašková: „Nápad vznikl už před několika lety, kdy jsem si s myšlenkou na divadelní seriál hrála. Čekala jsem ale na tým lidí, se kterými by to bylo možné. Potřebovala jsem někoho, kdo by to psal a dával dohromady. Zajímalo mě, jestli by to fungovalo, jestli by na to lidi chodili. Proč bychom si s partou přátel nemohli zajít do divadla na seriál? Proč by se to nemohlo stát tradicí?,“ ptá se Lucie Hašková, autorka divadelního seriálu Seroš, který má za sebou premiéru prvního dílu Výzkumák.

První série divadelního seriálu Seroš bude mít v této sezóně tři díly. Jestli bude pokračování, se autoři teprve rozhodnou. „Teď je to zkušební provoz. Domluvili jsme se, že zatím uděláme tři díly. Uvidíme, jaká bude návštěvnost, a pak bychom plánovali další sezónu,“ říká Lucie Hašková. Tvorby scénáře divadelního sitcomu se ujal Jan Musil, herec Východočeského divadla Pardubice. Není ale jediným profesionálním divadelníkem, který se do tohoto projektu pustil. „Když jsme s Honzou přemýšleli o obsazení, tak jsme si cvičně obsadili profesionální herce. U tohoto žánru nemá cenu dávat protiúkoly. Podle tohoto ideálu jsme obsadili herce z Exilu, ale zjistili jsme, že dvě role neobsadíme, protože nemáme kým. A tak jsem oslovila Petra Borovce a Karolínu Šafránkovou,“ říká Lucie Hašková. Jako režisérka měla před sebou Lucie tedy tvrdý oříšek. Jednak první divadelní seriál, ale také profesionální herce, které má režírovat. „Ze začátku jsem vůči nim měla takovou malou dušičku. Ale rychle to opadlo. Jako profesionální herci velice rychle chápou. Než se nadechnete, tak oni už vědí, co mají dělat,“ popisuje s nadšením Lucie Hašková.

Spolupráce amatérských a profesionálních divadelníků je obrovskou inspirací

Když mají amatérští herci možnost pracovat s profesionály, bývají to nezapomenutelné zážitky a především cenné zkušenosti. A herci divadla EXIL mají díky Seroši tuto možnost. Jejich režisérka, Lucie Hašková říká: „Herci Exilu si s profesionálními herci moc užívají. Chodí se navzájem koukat na zkoušky. Vidí, co se dá udělat navíc nebo jinak. Už na čtených zkouškách může text vypadat několikrát jinak.“

Jeden díl divadelního seriálu má asi 35-40 minut. Po představení ale diváci nemusí chodit domů. Mohou si poslechnout regionálního muzikanta, nebo muzikanty, kteří jsou přizvaní na každý večer, kdy se Seroš, v současné chvíli první díl Výzkumák, bude odehrávat. Celý děj seriálu se odehrává v prostření firmy výzkumného ústavu. Reprízy jednotlivých dílů budou probíhat po celou sezónu, ale autoři plánují i celovečerní maraton, kdy se odehrají všechny tři díly.

Ze všech rolí v divadle nejraději k režii

„Na divadle je mi nejbližší režie,“ říká Lucie Hašková. „Několikrát jsem se hlásila na herectví. To jsem si ještě myslela, že to je fajn. Ale třeba teď, když do toho trochu nahlížím, si říkám, že je to neuvěřitelná řehole. Nyní si užívám ten tvůrčí proces. Baví mě, když to divadlo vzniká. Když je projekt hotový, tak už mě to přestává zajímat, a už vymýšlím něco nového.“

Lucie má za sebou opravdu pěknou řádku rolí, ale také režie a spolurežie. A z projektů které Lucie Hašková dál vymýšlí a tvoří, je patrné, že v divadle ráda experimentuje. S Kateřinou Fikejzovou Prouzovou vzpomíná na některé z inscenací, které jsou dílem Exilu, a Lucie Hašková u nich nechyběla.

Projekt Teskná groteska byl autorské představení, které vznikalo za pochodu. „Byl to především tvůrčí proces. Šlo spíš o projekt, než o inscenaci. Šla jsem do toho s tím, že ta parta lidí budou spolutvůrci. Do určité míry se to dělo. Problém byl ale asi v tom, že jsem režírovala takové dílčí segmenty, které se pak dávaly dohromady,“ popisuje Lucie Hašková. Jako každý divadelník, i Lucie vidí obrovský přínos ve zkušenostech, které nám přináší každá inscenace, jejíž jsme součástí. „Výsledek je důležitý – teď už si to myslím. Teď už nerežíruji jenom segmenty, ale už se na ty věci dívám komplexně. Což od toho je asi ta režie že jo,“ dodává se smíchem Lucie Hašková.

O divadle se učím pořád a baví mě to

Další inscenací, na kterou Lucie ráda vzpomíná, jsou Jedlíci čokolády. Tento kus byl velice výrazný scénograficky. Lucie Hašková, absolventka Střední školy textilní má pro scénografii cit. „Scénografie mě baví. Vnímám ji jako celek, ale taky se jí učím za pochodu. Tak jak mám okoukáno, něco se dozvím. Plno toho teď nakoukám v profesionálním divadle. Koukám, jak se staví scéna, ptám se osvětlovačů, povídám si s nimi. Učím se pořád a baví mě to. Všechno, co se dozvím, nějak zpracuju a zapracuju u nás v Exilu.“

Výtvarné nadání má Lucie z části jistě po svých rodičích, kteří se zabývají různými obory. „Tatínek je aranžér a on je takový klatovský umělec, trochu blázen – to myslím v dobrém,“ říká Lucie Hašková. „Všechno co táta najde, pak nějak zrecykluje, a použije to dál. Takže to tvoření mám asi po něm. Umím si poradit s tím, co mám, a když to nejde, tak to zkusím jinak. Grafika, kterou dělá moje maminka, mě minula. Něco trochu dohromady dám, ale nic moc to není,“ říká jen tak mimochodem Lucie Hašková, která umí spoustu věcí. Ne že ne.

Tělo Lucie Haškové si pohyb pamatuje

Lucie je pohybově velmi zdatná, což dokazuje nejen sama na jevišti, ale také při vytváření choreografií. Spolupracovala tak na několika inscenacích. Například při Limonádovém Joe, nebo Baladě pro banditu. Ne každý amatérský divadelník má ale takové pohybové dovednosti, aby mohl tanečně excelovat na jevišti. Jak si Lucie poradila v takových případech? „Člověk časem přehodnotí, že je zbytečné si trvat na nějakých věcech. A je důležitý, že ti co mají interpretovat, se u toho tance musí cítit dobře a vypadat dobře. Ne že budou naplňovat představu, kterou si Lucina vymyslí. To asi nemá cenu lámat pře koleno.“

Týbrďo divadlo pro děti, kde se objevuje infantilní Lucina

S Janou Tichou založila Lucie Hašková divadlo pro děti, se kterými jezdí na zájezdy. „Dětské publikum je nejlepší publikum na světě. S dětmi mě to hraní nevadí, protože tam zjišťuješ, že pro ně vlastně hrát nemusíš. Hraješ si.“ Lucie tedy vyvrací zažitou frázi, že dětské publikum je nejnáročnější, protože nic neodpouští. Anebo má většina produkcí pro děti špatný recept? „Já se přepnu do dětského věku a jsem najednou infantilní Lucina. Hraju si, a baví mě to,“ říká Lucie Hašková.

„Našla jsem si profesi svého života. Chtěla jsem být v divadle a v divadle jsem. A divadlo vlastně dělám od rána do večera, takže jupijajej!,“ zakončuje krásně své vyprávění Lucie Hašková.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Josef Jan Kopecký

autor: Lucie Kotěrová