Martin Netolický: úloha kultury je významnější, než si připouštíme

Martin Netolický je politik na plný úvazek. Zastupitel města Česká Třebová a hejtman Pardubického kraje, který převzal nad streamem Antré záštitu, za což mu patří velký dík. A proč se pro Antré rozhodl? Jistě za to může láska k ochotnickému, amatérskému divadlu. I Martin Netolický byl totiž do nedávna aktivním divadelníkem. A právě o tom si s ním povídal Josef Jan Kopecký.

záznam streamu: ZDE

Léta studií na Gymnáziu v České Třebové a první kontakt s divadlem

Martin Netolický rád vzpomíná na svá studentská léta na gymnáziu. Byla to pro něj doba, kdy vznikala pevná přátelství, trvající dodnes. A přátelství vznikala i díky divadlu a s divadlem.

První zkušenosti Martina Netolického s divadlem přišly během tradičních školních akademií. Akademie byly každoroční, předvánoční akce, na kterých se jednotlivé ročníky prezentovaly svými výstupy. Většinou krátké scénky, skeče. „Někdo zkoušel den, někdo týden před akademií,“ vzpomíná Martin Netolický. Na každou akademii bylo vybráno celoškolní téma, dle kterého mohly třídy tvořit své výstupy. „Pro nás to byla hra a moc jsme si to užívali. Půjčovali jsme si i klíče od školy a chodili jsme zkoušet.“ Při těchto mimoškolních aktivitách, které byly pro studenty radostí, vznikal skvělý kolektiv, na který host Josefa Jana Kopeckého nedá dopustit.
Dál Martin Netolický srovnává přípravu scének na akademii se zkoušením toho opravdového divadla: „Režim divadla a jeho příprava to není jednoduché. Museli jsme zkoušet dlouho. Asi šest měsíců do premiéry.“

Tak zvané přičuchnutí k divadlu, které člověka chytne za srdce, zažil Martin Netolický při inscenaci Charleyova teta, kde působil jako kulisák. „Viděl jsem to, co se děje v zákulisí. Byl to pro mě úplně nový svět.“

K tomu „opravdovému divadlu“ se Martin Netolický dostal díky paní učitelkám z gymnázia, které si
na základě právě školních akademií vytipovaly studenty, jež oslovily na zkoušení divadelní inscenace. První inscenace, ve které host Antré účinkoval, byla Lucerna Aloise Jiráska. „Bylo to poprvé, co jsem vstoupil na jeviště, což bylo to pro mě jako introverta dost náročné. Zkoušelo se v tehdejším Národním domě v České Třebové, kde byla špatná akustika. Učil jsem se mluvit i stát na jevišti.“ Ale i při této první divadelní zkušenosti vzpomíná Marin Netolický na dobrou konstelaci lidí, kteří se na inscenaci podíleli. „Sešli se vlastně tři generace studentů gymnázia a byla to krásná práce.“ Děj se odehrával na jevišti i v hledišti. Diváci byli součástí děje, a to českou klasiku hodně oživilo a právě divákům přiblížilo. Tato inscenace vznikala k výročí gymnázia pod režijním vedením Jiřího Jireše, režiséra českotřebovského souboru Hýbl.

DS Hýbl a Martin Netolický jako herec

Divadelní soubor Hýbl působil v už zmíněném Národním domě v České Třebové, a poté
se přestěhoval do dnes známého Kulturního centra Česká Třebová. Soubor má desítky členů a schází se při pravidelných zkouškách.

Martin Netolický se může pochlubit hned několika tituly, ve kterých účinkoval jako herec. „Při Večeru tříkrálovém vzpomínám na výpravnou scénografii a krásné kostýmy. Největší stopu ve mně zanechala inscenace Tři mušketýři. To bylo dobré a silné divadlo.“ Následovala Noc na Karlštejně, kde se soubor nevyhnul tomu, že diváci srovnávali verzi českotřebováků s tou nejznámější, filmovou adaptací Podskalského. Inu, ochotník nebude zpívat jako Vondráčková nebo Matuška. Martin Netolický dál v DS Hýbl pokračoval jako herec s tituly Limonádový Joe, Chelstakov a Podskalák. „Pak už nebyl čas. Šel jsem do politiky,“ dodává Martin Netolický.

Časovou náročnost té divadelní vášně známe asi všichni. Čeho si ale Martin Netolický ještě u divadla všiml? Co ho poznamenalo, a co díky divadlu ví a využívá v běžném či pracovním životě?

K divadlu s respektem – Respekt těm, kteří si to uvědomují

Z vyprávění Martina Netolického můžeme mít pocit, že byl jedním z těch uvědomělejších herců. Vypráví o svém herectví v kontextu celého souboru, kolektivu. Vyzdvihuje fakt, že není malých rolí. Každý člověk a každá věc na jevišti má svůj význam. „Na divadle není malých rolí a není to fráze!“ Společná spolupráce na jevišti se ale tvoří, z velké části, i mimo něj. I na to poukazuje: „Opět se vracím k tomu kolektivu, ale aktivity po zkouškách byly zásadní, u toho pivka (se smíchem).“

„I v amatérském divadle si lidé závidí.. hm.. já nevím no,“ říká Martin Netolický

Divadlo je láskou. Amatérské, ochotnické divadlo je ze své podstaty protkané tou láskou opravdivou. Nenucenou. Nicméně i tak se mezi divadelníky objevují typické, řekněme úsměvné, divadelnické manýry. Martin Netolický tyto manýry líčí takto: „I amatérští herci jsou egoisti. Byl jsem svědkem toho, jak se v zákulisí navzájem pomlouvají a řeší, že ‘oni by to hráli jinak‘. I na rekreační aktivitě si lidi navzájem závidí.. hm.. já nevím no. Vždy mně to přišlo vtipné. Stejně jako předcházení režisérovi (se smíchem).“

Co se Martin Netolický díky divadlu naučil?

Například nevnímá improvizaci jako něco strašidelného. Nečekaná, nenaplánovaná situace se může na jevišti přihodit kdykoliv. Ale všechno je o cviku. Martin Netolický přikládá divadlu tu zásluhu, že
se naučil vystupovat před lidmi, mluvit k nim, a vlastně i improvizovat. Přiznává, že už není tak ostýchavý, jako byl v začátcích jak divadelní, tak politické kariéry. Ba dokonce si ty improvizované situace užívá. „Když se něco nečekaného stane, je to zpestření. Jde o bezprostřednost. Mám takový situace rád. O tom je život.“

Na otázku jestli se někdy vrátí k divadlu, Martin Netolický odpověděl, že se tomu rozhodně nebrání. Nicméně díky svému profesnímu životu zatím nechce přebírat tu velkou zodpovědnost vůči kolektivu. „Nechci vzít nějakou roli, a pak se pořád omlouvat ze zkoušek.“ Můžeme se tedy těšit, že pana hejtmana ještě na jevišti uvidíme.

Je potřeba, aby kulturní hodnoty přežili! Doba „covidová“ nás poznamenala

Josef Jan Kopecký se se svým hostem Martinem Netolickým dotkl i otázky kondice kultury v současné době. Na závěr velice trefná a důležitá slova, se kterými nelze nesouhlasit.

„Úloha kultury bude mnohem významnější, než si připouštíme. Společnost potřebuje relax, ale není to jen o sednutí si v hospodě hned, jak se otevřou. Je to o klidu, o duševní očistě, o tom co nám je vzácné – chodit do divadla, na koncert. Tam máme šanci přemýšlet o jiných věcech. Není to o tom, rozdávat dávky všemi směry a nekoordinovaně. My musíme jako společnost pomoc tomu, aby kulturní hodnoty přežily. Věřím, že nikdo z nás nebude litovat toho, že veřejný sektor dá peníze do kultury. Kulturu potřebujeme!“

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru podpory uměleckých aktivit - Impulsu, Hradec Králové.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová