Milan Hajn: divadlo je přirozenou součástí mého života

HEREC DIVADLA DRAK, KTERÝ V HRADCI KRÁLOVÉ S DIVADLEM ZAČAL A RÁD SE DO HRADCE KRÁLOVÉ VRÁTIL ZPĚT. DRŽITEL CENY THÁLIE V KATEGORII ALTERNATIVNÍHO A LOUTKOVÉHO DIVADLA Z ROKU 2019. HEREC, KTERÝ SI SVOU PRÁCI UŽÍVÁ.

záznam streamu: ZDE

DIVADLO SE STALO PŘIROZENOU SOUČÁSTÍ

Milan Hajn měl jako chlapec spoustu zájmů. Jednoho dnes si řekl, proč nezkusit i divadlo? V Klicperově divadle vyhlásili konkurz na dětské herce a on se přihlásil. Díky tomu přišla první zkušenost na jevišti a hned pod vedením Vladimíra Morávka. „Byla to inscenace Sněhová královna. Z konkurzu nás režisér vybral dva nebo tři. Byl to speciální úkol, ale Vladimír už pracoval s dětmi dřív, takže se nebál svěřit takovou úlohu malému klukovi,“ vzpomíná na první a hned velkou hereckou úlohu Milan Hajn. Díky této zkušenosti získával v Klicperově divadle další a další role. „Když už tam měli osvědčený dítě, tak když bylo potřeba dítě, bylo nejjednodušší sáhnout po těch, které znali, nebo po dětech herců. Měl jsem těch příležitostí dost. Třeba Betlém, Hamlet, Pastýřka putující v dubnu (kterou dělal Marián Pecko na scéně v Besedě), a ještě Nepohodlný indián.“ Díky divadlu měl Milan Hajn pochopitelně hodně absencí ve škole. Přišlo mu naprosto samozřejmé, že když musí do divadla, tak přece nepůjde do školy. Divadlo se stalo součástí života, tak v něm přirozeně pokračoval.

DĚTSKÝ UNDERGROUND V JESLIČKÁCH

S nástupem na Biskupské gymnázium v Hradci Králové, začal Milan Hajn chodit také na ZUŠ Na Střezině a stal se součástí Divadla Jesličky. Pokračoval i v hostování v Klicperově divadle. „Začínal jsem u Honzy Dvořáka v Jesličkách, byl jsem i u Jolany Branyové, k Pepovi Tejklovi jsem chodil na přípravu na přijímačky na DAMU a něco jsme dělali i s Emou Zámečníkovou. Žít jesličkovský život bylo zábavné. Zkoušeli jsme, jezdili na přehlídky. Ono to v těch Jesličkách byl takový dětský underground, nebo jak to mám nazvat. Byla to semknutá parta. Trávili jsme spolu spoustu času. Každý z těch pedagogů byl výjimečný a něco mi dal,“ říká Milan Hajn. Jako milovník literatury si notoval se svým učitelem Honzou Dvořákem. Rád vzpomíná na to, jak si díky němu otevíral nové obzory. „Vůbec se tam dělali velký věci,“ říká Milan Hajn. „Ale já si pak vybavuju hodně ty recitační přehlídky. To mě strašně bavilo, to jsme dělali s Pepou Tejklem. A vlastně mě to baví dodnes.“

OD ČINOHRY K ALTERNĚ

S výbavou z Jesliček a Klicperova divadla by se zdálo, že činoherní herectví bude pro Milana Hajna jasnou volbou. O divadelní fakultě přemýšlel už od prvního ročníku na gymnáziu. Ovšem jak říká, nakonec je velice rád, že šel na přijímačky i na Katedru alternativního a loutkového divadla. „Kamarádi, co už na DAMU byli, myslím, že jsem se bavil třeba i s Tomášem Jarkovským, tak říkali, ať se zkusím přihlásit i na alternu, že tam je to takový víc v pohodě. Takže já jsem se hlásil už z třeťáku, abych to zkusil. A o rok později jsem se ze čtvrťáku hlásil i na činohru. V přijímačkách na tyto dva obory je diametrální rozdíl. Na činohru člověk přijde sám, sedí tam komise a ty se začneš klepat, přednášíš a hned vidíš, co si o tom myslí. Šel jsem odtamtud opařenej. Na alterně jsme u přijímaček seděli v kruhu, předvedli jsme to, co jsme si připravili, vládla tam pohoda. Jsem rád, že jsem nakonec skončil tam,“ říká Milan Hajn, který nastoupil do ročníku Marka Bečky, osobnosti Divadla Buchty a loutky.

BLÁZÍNCI, CO SI HRAJÍ V DISKU S LOUTKAMA

„My jsme byli první Markův ročník. Marek se snažil, abychom se otrkali, abychom byli připravení na to, že se tím jednou budeme živit, proto nás vedl k samostatnosti,“ vzpomíná na svá studia Milan Hajn. „My jsme si říkali, že jsme takový blázínci, protože se v tom DISKU hráli takový velký věci a ty naše věci byli tak jako – hrajeme si tady, joo. Takový naivní trochu to bylo. Dělali jsme tam třeba Dva roky prázdnin, Pána much, Stvoření s Ondrou Spišákem, což bylo o různých náboženských směrech. A potom když jsme měli i hodiny činohry s Jiřím Bábkem, dělali jsme Bouři.“ Na KALDu se Milan Hajn vcelku našel. Činohru má stále rád, ale směřování k loutkovému divadlu vnímá vcelku přirozeně.

ANGAŽMÁ V PLZEŇSKÉ ALFĚ

Ještě za studia na DAMU získal Milan Hajn příležitost v Plzeňském divadle Alfa, kde strávil zhruba šest let. Tuto éru hodnotí Milan Hajn jako velmi cennou, i přesto, že přechod ze školy do reality byl velmi tvrdý. „Na škole jsme byli zkrátka parta. Rozevlátí, měli jsme se rádi. Půl roku jsem tu Plzeň kloubil ještě s tou školou. Po prázdninách jsem přijel. Zrovna tam probíhala rekonstrukce ve foyer. Přišel jsem na ubytovnu a všechno bylo pokryté vrstvou prachu. Vyhrkly mi slzy do očí a hlavou mi problesklo, co tam budu dělat. Nakonec to bylo fajn. Byla dobrá parta, pěkně to fungovalo. Nejdále jsme byli v Japonsku s pohádkou Hrnečku vař, ze které byli Japonci nadšení. Milují loutky a takovéhle, pro ně exotické, věci. Po každém tom hraní byla předváděčka loutek a workshopy. Hrálo se až dost, vyvážilo to, jak krásně se o nás starali.“ Po nějaké době přišla nabídka z Draku od Tomáše Jarkovského a Jakuba Vašíčka, se kterými se Milan Hajn už dobře znal. Rozhodnutí, jestli jít z Plzně do Hradce, bylo jasné. „Do Hradce jsem šel hlavně za klukama,“ říká Milan Hajn. „Věděl jsem, že spolu se nám dobře pracuje. A taky jsem se vracel domů. Mně se tady prostě líbí. Vůbec jsem neváhal.“

BÍLÝ TESÁK NENÍ ANI TAK O HERECTVÍ JAKO O ZACHÁZENÍ S KAMEROU

V inscenaci Bílý tesák ztvárňuje Milan Hajn hlavní roli, za kterou byl odměněn cenou Thálie. Z jeho pohledu však v tomto kuse nevytváří nějaké zvláštní herectví, protože na to není skoro vůbec čas. Inscenace využívá live cinema prostředků. Tzn., že na jevišti vzniká zároveň video přenos, který diváci mohou sledovat souběžně s děním na jevišti. „Hraní je tam minimum. Pořád musím soustředit na kameru a na to, co s ní mám dělat. Herectví je spíš jenom doplněk.,“ hodnotí Milan Hajn svou práci v inscenaci. Tvůrčí duo Jarkovský-Vašíček zde doplňuje scénograf Antonín Šilar, scénograf, který už měl dřív s tímto žánrem zkušenost. Za koncept Bílého tesáka byl tvůrčí tým oceněn například na festivalu Skupova Plzeň.

Při live cinema vzniká velká technická náročnost pro celý realizační tým. Z pohledu herce o tom hovoří Milan Hajn, představitel Bílého tesáka. „My jsme vymýšleli způsob, jak to udělat, aby to fungovalo. Pak jsme zjistili, že je to strašně o detailech, takže to je opravdu hlavně o té kameře. A já se opravdu vždycky soustředím na tu kameru, a to herectví už si asi ani neuvědomuju,“ směje se Milan Hajn. „Začínali jsme s jednou kamerou, ale teď tam jsou tři. S jednou se hraje, vzadu jsou ještě dvě a je tam připravený člověk, který tam sedí jako pojistka. Když obraz vypadne, přepne to, přehodí kameru a jede se dál. Teď už se to nestává často, ale na premiéře nám to vypadlo už po deseti minutách.“ Kamera však není jedinou technickou záležitostí, která může způsobit problémy. V inscenaci se objevuje také sníh. O který není nouze, dokud funguje v Hradci zimní stadion. Milan Hajn vypráví historku o tom, jak si pro sníh na zájezd museli dojet v květnu až do Krkonoš. Naštěstí tam v jedné zatáčce trochu zbylo…

Milan Hajn je zapojený do mnoha, velmi úspěšných inscenací Divadla Drak. Například do Cesty, Zdi, nebo do poslední premiérované inscenace s názvem, Zapsaný spolek českých a slovenských loutkářů uvádí Zbojníka a Kašpárek. Jedná se o koprodukční projekt Draku s bratislavským Bábkovým divadlem k výročí rozdělení Československa. O tom, co se stane, když se potká Kašpárek a Zbojník. Divadlo Drak jistě stojí za návštěvu!

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová