Milan Schejbal: nejen o tom, jak funguje odborná rada pro činohru

Předseda odborné rady pro činoherní a hudební divadlo NIPOS. Profesionální režisér, pedagog a lektor, který je neodmyslitelně spojen s amatérským divadlem. A po svém krásném životním jubileu už není ani profesně srážen tím, že je od „těch amatérů“.

záznam streamu: ZDE

Odborná rada pro činoherní a hudební divadlo

NIPOS (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu) má plno složek, jako je například ARTAMA, anebo Odborná rada pro činoherní a hudební divadlo, jejímž členem je Milan Schejbal od roku 1991. Odborná rada je především poradní orgán, který nemá žádné pravomoci a nemůže usnášet. Může pouze doporučovat ARTAMA v různých záležitostech činoherního divadla. „Odborná rada může navrhnout, ale ARTAMA má právo rozhodovat,“ vysvětluje Milan Schejbal, který dál popisuje činnost odborné rady pro činoherní a hudební divadlo. „My se scházíme zhruba čtyřikrát až pětkrát do roka. Například před nějakým festivalem nebo po něm, abychom si řekli, jak by to mohlo fungovat, co by se dalo změnit. Uděláme závěry, a ty předáme ARTAMA. Ne vždy se shodneme, ale často ano. A odborná rada je fajn z toho důvodu, že nějakým způsobem dochází k prolnutí profesionálních a amatérských divadelníků. Samozřejmě těch profesionálů, které to amatérské divadlo zajímá. Jsou tady zástupci různých souborů, aktivních divadelníků, ale třeba zástupci kulturních zařízení, kteří se věnují amatérskému divadlu, ale taky jsou tady zástupci zájmových organizací, jako je SČDO, ADA. Je to seskupení lidí, kteří jsou reprezentativní v různých oblastech činoherního a hudebního divadla. A dvakrát do roka se rada stává programovou radou, a hlavně když se vybírají inscenace na Divadelní Piknik Volyně. Tehdy ale ne všichni členové rady mohou být v programové radě. Jestliže neviděli ani jednu přehlídku, tak je to dost na nic, a pak kdyby měli právo hlasovat, tak by se ještě ztížila i tak velmi problematická objektivita. Většinou se programová rada skládá ze členů programové rady, kteří také jezdí po různých přehlídkách plus teda jestli přijde host, který viděl třeba více přehlídek. Pak probíhá matiné, kdy se vybírá z doporučených inscenací.“

Totální objektivitu nemůže zajistit nikdo

Při výběru doporučených inscenací z krajských přehlídek se odborná rada snaží zodpovědně a objektivně zařadit do národní přehlídky ty inscenace, které splňují parametry pro postup. Jak popisuje Milan Schejbal, není to jednoduchá práce. „Loni bylo osmnáct krajských postupových přehlídek. Vezměte si, že když každý kraj nominuje a ještě několik inscenací doporučí, tak to se dá přeplnit prakticky hned celý program Pikniku. Je to problematické teď po covidu, protože se po pauze soubory znovu nastartovaly a inscenací je přehršel. Těch inscenací je opravdu strašně moc, ale o to víc jsem zvědav, jak vybereme program na Piknik. Samozřejmě, že totální objektivitu nemůže zajistit nikdo. Pokud si někdo myslí, že někdo takový je, tak ať se obrátí na paní ředitelku NIPOS ARTAMA, protože takový člověk neexistuje. Protože to by musel objet všechny přehlídky, a musel by být naprosto nestranný. A to samozřejmě nejde, protože v jeden termín jsou třeba tři přehlídky najednou.“

Funkce odborných garantů

Odborná rada si zve ke svým debatám tak zvané odborné garanty. Jedná se o odborníky ve svých oborech, kteří mají ale také zájem o amatérské divadlo. Objíždějí přehlídky, komunikují či spolupracují se soubory. Ti mohou referovat o tom, co viděli, a mohou tak poradit, nebo se zaručit za vybrané inscenace na národní přehlídku. I když se někteří členové odborné rady kryjí i s funkcí odborného garanta, není to pravidlem, aby všichni členové odborné rady byli zároveň garantem. „Je to seznam lidí, kteří mají zkušenost, nebo vědí, jak to chodí. A myslím si, že to bylo zavedeno, protože bylo jisté období, než se zavedli garanti, že se dělo hodně partikulárních zájmů. Tohle by měla být záruka toho, aby si někdo nevytvářel vhodné podmínky pro sebe,“ vysvětluje přínos odborných garantů Milan Schejbal. „Seznam garantů se obměňuje jednou za rok, za dva. Když máme odbornou radu, tak řešíme, kdo by tam měl být, kdo by tam třeba už neměl být, protože třeba už tolik amatérské divadlo nesleduje. Objeví se třeba i noví lidé, kteří zaručují to, že inscenace má parametry národní přehlídky. Protože jinak by se v důsledku devalvovala i ta přehlídka. Myslím teď jako instituce. Divadelní umění je subjektivní, stejně jako každé jiné umění. Ale vždycky hledáme průsečík individuálních názorů.“

Na národní přehlídce Divadelní Piknik Volyně je celkem dvacet hracích míst. Ty mají být zaplněné předně inscenacemi s nominacemi z krajských přehlídek, a dále doplněny o výběr inscenací doporučených. Jak nastínil Milan Schejbal, není v lidských silách, ani v silách odborné rady, vidět všechny inscenace, o kterých se rozhoduje. Musí se tak spolehnout na všechny dostupné materiály a především na reference již zmíněných garantů. I když, garant musí zaručit nominaci, nikoliv doporučení. Garanti píší z přehlídek posudky, a ty by měly být natolik vypovídající, aby byly pádnými podněty pro rozhodování odborné rady. „Většinou jsou tu lidé, kteří pokryjí všechny ty přehlídky, takže podávají slušné reference. Tam kde nejsou, tak se použije článek s amatérské scény jako posudek. A pak jsou přehlídky, kde to vypadá, že ten posudek psal google, a vy z toho nic nepoznáte. A pak to odnese soubor, který za to nemůže, a dobrá inscenace takhle někam propadne, a to mě hrozně mrzí,“ stýská si Milan Schejbal nad lidským faktorem.

Potřeba národní přehlídky činoherního a hudebního divadla ji dovedla do Volyně

Národní přehlídkou pro činoherní divadlo byl původně Jiráskův Hronov. Ten se změnil na žatvu, a tak je tato přehlídka plejádou všech druhů, žánrů a stylů divadla. Po této změně však chyběla národní přehlídka pro činohru. A tak se začala pořádat přehlídka v Třebíči a v Poděbradech, později v Děčíně, a nakonec usídlila v jihočeské Volyni, kde se pořádá dodnes. Milan Schejbal se na tento vývoj dívá s blízkými osobními zkušenostmi, ale i s konkrétními poznatky. „Nejvíc mě konvenovala Třebíč ze všech těch míst. Dokud to tam fungovalo. Podle mě to bylo město akorát. Bylo divácké zázemí, vybavení bylo poměrně dobrý. Pak se postavilo nové divadlo, a tam se daly hrát inscenace třeba i v aréně. Pak se to rozdělilo na Třebíč a Poděbrady, a to už byla řada divadelníků, kteří raději jezdili do Třebíče, protože se jim zde víc věnovali než v Poděbradech. Ale taky tam chodili diváci. Pak Děčín, to je třeba prestižní divadlo, ale návštěvnost byla hrozná. A pak se to přestěhovalo do Volyně.“ Divadelní Piknik Volyně probíhal původně ve dvou květnových víkendech, což s sebou přinášelo několik nevýhod. Nyní je přehlídka v celých osmi dnech na začátku července, což je pro soubory ale i pro lektory jistě příjemnější a schůdnější. „Vidím, že tam semináře dost fungují. Podstatně se tam zvýšil počet seminaristů a počet lidí, co se přijedou dívat. Má to spoustu nevýhod, ale toto je výhoda – často tam zůstává alespoň část souborů po delší dobu,“ dodává k Divadelnímu Pikniku Volyně Milan Schejbal, host Antré a Josefa Jana Kopeckého.

Nejen semináře na přehlídkách, ale i další vzdělávací akce jsou velmi potřebné a přínosné

Milan Schejbal vzpomíná na tak zvané Inspirace, které pořádala Mirka Císařová v Ústí nad Orlicí. Jednalo se o setkávání divadelníků, kteří se sjížděli často i nad rozpracovanými inscenacemi, diskutovalo se, učilo se a setkávalo se. V této souvislosti Milan Schejbal také zmiňuje důležitost vzdělávacích seminářů pořádaných nejen na přehlídkách. „Volyně nabízí semináře, které jsou stále oblíbenější. Pětiletý cyklus praktické režie končí. Pak by tam měla být jevištní řeč s Evou Spoustovou. Velmi smysluplné jsou dramaturgické semináře, protože se stále častěji setkáváme s tím, že ty lidi neumějí číst. Neumějí číst divadelní hry. Dá se to naučit číst. Jak rozpoznat, jestli je to škvár, jak rozpoznat jestli se to dá použít. Protože co si budeme povídat, většina souborů to dělá tak, že dělá to klasické interpretační divadlo. Že si vezmou text, a nějak to na to jeviště dají. Autorských, nebo těch, kteří jsou schopni udělat adaptace, nebo rozsáhlé úpravy, těch je strašně málo. No a spousta z těchto tradičních souborů chtějí dělat lepší divadlo, ale nemají potenciál na to, to rozpoznat.“

Krev amatérského divadelníka se nezapře

Nejen že je Milan Schejbal předsedou odborné rady pro činoherní a hudební divadlo na amatérské scéně. I když se rozhodl pro profesionální dráhu divadelníka, vždycky se mezi amatéry rád vracel a pomáhal jim, jak mohl. „Já s tím opravdu nemám žádný problém,“ říká Milan Schejbal. „Ale kolikrát jsem si to odnesl: Jejej to je ten amatér. Když jsem třeba byl v divadle ABC, tak kolikrát mi to ti kritici nezapomněli dát sežrat. Teď už se mi to tolik neděje. A mně to bylo jedno. Je to zvláštní, ale většinou to jsou lidé, kteří vůbec neví, o čem to amatérské divadlo je.“

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Filip Kollert

autor: Lucie Kotěrová