Olga Vetešníková: když někdo řekne, ať jdu hrát divadlo, tak jdu

Holka z Prahy, která už se cítí jako pardubický patriot. Narodila se v roce 1933, a od roku 1942 postává, dovádí, nyní spíše sedí na jevišti. Na první pohled žena, která může být velkou inspirací pro každou herečku.

záznam streamu: ZDE

Olga Vetešníková vyrůstala na Žižkově, který pamatuje tak, jak si ho dnes už nedokážeme představit. Jako skautka se zapojovala do stavby tamního stadionu. Její přirozenou touhou ale bylo divadlo, které jí drží za srdce dodnes.

„U nás doma se pořád mluvilo o divadle,“ vzpomíná Olga Vetešníková. „Můj dědeček byl velkým náčelníkem Sokola. Dřív to byly divadelní soubory v každý vesnici, tak on taky. Hrál i režíroval. Maminka taky hrála, a teta taky.“ I když měla Olga okolo sebe zkušené divadelníky, nikdo ji záměrně nebo soustavně divadlu neučil. Když udělala nějakou chybu, maminka jí upozornila. A se svou maminkou si dokonce zahrála.

První role Olgy byla ve hře Dvě Maryčky. Bylo to v roce 1942 v Masarykově síni. „Tehdy jsem ještě neměla takový ambice, ale chtěla jsem hrát tu hezkou, co byla potvora. Líp se hrají problémový a zlý než ty poslušný holky,“ říká Olga Vetešníková.

Když někdo řekne, ať jdu hrát divadlo, tak jdu

Olga si jako divadelnice pamatuje dobu, kdy zkoušení mohlo skončit z minuty na minutu, protože se objevila ideová překážka. Olga se ocitla v Malostranské besedě tak, že ji oslovil režisér. „Tak jsem tam šla, protože když mě někdo řekne, ať jdu hrát divadlo, tak jdu. A to jsme zkoušeli Irkutskou historii. To bylo o to, jak parta lidí končí školu, a rozhodne se, že pojedou pěstovat rajčata na Sibiř. Bylo to strašně blbý. Tenkrát říkali, že tam měla jít také Olina Šplíchalová (Havlová). Najednou zavřeli režiséra. Jak se to maminka dozvěděla, tak mě hned zakázala tam chodit.“

Olina Havlová zvaná „čára“

Olga Vetešníková se v čase základní školy vídávala s Olgou Šplíchalovou, později Havlovou. Kamarádky to nebyly, jen se potkávaly, třeba na atletických závodech. Její jméno si ale s Václavem Havlem dlouho nespojovala. „Od Havla jsem četla na tu dobu docela fundovaný články. Přemýšlel o věcech konkrétně. Žádná hesla, ale konkrétní věci. Pak jsem si koupila Slovník českých spisovatelů, a tam byla vždycky celá stránka fotek. A teď koukám – takový blonďatý zajíček, a on to byl Václav Havel. Podle článků v Plamenu, které jsem četla, jsem nevěřila, že je tak mladý. Po 89 roce jsem se teprve dozvěděla o Havlovi víc. Věděla jsem, že je ženatý, ale nevěděla jsem, že jeho manželka je „čára“. My jsme jí tak říkali,“ vypráví Olga Vetešníková. Bylo to zkrátka krátké setkání s ženou, kterou by řada lidí rádo znalo víc.

Zkušenosti s životem honorované herečky

„Jednou jsem si divadlem vydělala na kabát, s doktorem Janem Pixou,“ vzpomíná Olga Vetešníková na dobu, kdy jezdila na produkce, za které dostávala honorář. „Jan Pixa dělal takové estrády, to pořádal Chemoprojekt Pardubice. Nějaký jejich kulturní referent mě oslovil. A jezdili jsme s tím dost. Honorář byl 100,-Kčs, a to byly velké peníze.“ Olga si tedy vyzkoušela profesionální účinkování, ale v režimu pracujícího člověka to muselo být velice náročné, podle toho, jak tuto zkušenost Olga líčí: „Vyrazili jsme odpoledne po práci a dorazili někam, kde se hrálo. Vystupovali jsme s orchestrem. Pak třeba skončilo představení, ale lidi chtěli tancovat. Takže orchestr hrál, a my jsme museli počkat, až dohrají, a přijeli jsme domu třeba po druhé hodině. A v pět vstávat do práce. Ale za ty stovky a za tu zkušenost s orchestrem to stálo.“

Další zkušeností, kdy si Olga Vetešníková mohla připadat jako profesionální herečka, byla spolupráce s Collegium musicum pardubicense, souborem staré hudby. „Dělal to pan Moravec – renesanční a barokní skladby, a chtěl do toho dobovou poezii mluvenou mužem a ženou. Věděl, že hraju divadlo a tak mě oslovil, a byly to krásné zážitky. Jednak je ta muzika nádherná, a tu poezii člověk najednou vnímá úplně jinak. Hrávali jsme po zámcích a hradech.“ Spojení renesanční a barokní hudby, poezie a Olgy Vetešníkové v kulisách zámku, to je krásná představa sama o sobě.

Inscenace, které Olgu Vetešníkovou zasáhly

Pauzy s divadlem měla Olga Vetešníková ve své kariéře často, ale jakmile někdo řekl, tak šla hrát. Své působení má spojené hlavně s Divadlem Exil. Zde ztvárnila řadu krásných rolí, a může mezi nimi vzpomínat na ty, které jí nějak zasáhly, utkvěly. A tak tedy jmenuje: „Taková normální rodinka, Prezidentky - z toho jsem byla eklhaft. Ale dostala jsem za to cenu. Další cenu jsem měla za Vagina monology. To jsem se musela strašně smát, když mě na Cenění cenu předávali, tak to jsem si nemyslela, že v 70 letech dostanu cenu za vaginu.“

Další inscenace a vzpomínky z úst Olgy Vetešníkové: „Dámská šatna, Balada pro banditu – 22 lidí ve dvou malých šatničkách a vůbec nám to nevadilo. Byla to bezvadná parta, a bylo to velice chytře udělané – byli jsme všichni v davu jako obyvatelé Koločavy, a když jsme měli nějakou roli, tak jsme z davu vystoupili. Dál třeba Teskná groteska, to byla autorská hra Lucie Haškové – a my jsme říkaly, že tohle nebude dobrý. Dělaly jsme, co jsme mohly, ale nebyl to šálek mého čaje. Po 10 letech mi to ale někdo pustil, já se tak na to koukala, a říkala si, jak to bylo krásný divadlo. Vzpomínám také ráda na Mravnost. To je inspirované filmem Mravnost nadevše, ale hra je o tom, že to je jako divadelní soubor, který hraje tu ‚normální‘ Mravnost. Ale v tom se odehrává život toho souboru. – Já mám ráda všechny hry, ale některý ti zůstanou pod kůží.“ Jednou z inscenací, kterou má Divadlo Exil stále na repertoáru, a kde Olga Vetešníková ráda hraje, je Lajka. To je hra útržků, kdy Rusové vystřelili Lajku, ale vůbec nic jim to reálně nepřineslo. Jenom potřebovali něco živého poslat do vesmíru.

Co Olga s divadlem zažije

Vysněnou roli Olga nemá. Prostě dokud jí někdo bude oslovovat, ona bude hrát. „Já bych si jen přála, abych nemusela moc chodit. Když tak jenom trochu pomalu. Mluvit budu cokoliv jakkoliv, na pohyby jsem špatná.“ Abyste, vážení režiséři, věděli, jaké role máte pro úžasnou Olgu Vetešníkovou plánovat.

„To divadlo – totiž to divadlo je príma. A jsem ráda, že v tom taky můžu hrát. Člověku to dá moc,“ říká láskyplně Olga Vetešníková, která bude na jevišti už 80 let. Ať je oslava dalších kulatých narozenin pořádný, divadelní mejdan, milá Olgo.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Kateřina Fikejzová Prouzová

autor: Lucie Kotěrová