Petr Mareček: divadelní kritik, který rád vidí čisté herectví a vztahy

Hradečák, divadelní kritik a editor MF DNES, který se pořád učí. Milovník dobré komedie odchovaný na groteskách.

záznam streamu: ZDE

Host Antré a Josefa Jana Kopeckého, se stal recenzentem prý náhodou. Když se člověk dostane do novin, dostává úkoly. Nejdřív menší, pak na jednu stránku, potom se stane editorem a tak dále. A Petr Mareček se dostal až k psaní divadelních kritik. „Pořád se učím – i divadlem i psaním reflexí. Stále jsem nejistý,“ říká Petr Mareček. Své psaní bere jako zodpovědnost. Když člověk kritizuje něco, na čem inscenátoři pracovali 3-6 měsíců, nebo i rok, musí k takové práci přistupovat s jistou pokorou. To neznamená, že se bude vyhýbat právě těm kritickým slovům. Petr Mareček se věnuje deníkové kritice, která neplní cíl teatrologické studie. „Jde mi o to, předat můj pocit z představení, případně pozvat na představení. I se slovy: Běžte, udělejte si obrázek sami. Ale také jsem recenzi končil s tím, že jsem s úctou k hercům prosil o derniéru.“

Komedianti se nesmí před publikem mrckovat

Petr Mareček miluje komedie. Jeho vkus byl tříben černobílou televizí, kde rád sledoval televizní inscenace. S nadšením sleduje komedie, které jedou jako dobře namazaný stroj. Pak je to zkrátka rozkoš. „Komedie se musí dělat s vážnou tváří. Ta rozkoš boje mě táhne,“ říká Petr Mareček. „Tyhle komedie miluju, ale musí se umět dělat. Herci se nesmí mrckovat, nebo koketovat s publikem. To nejde.“ Dále host Antré vzpomíná na to, jak mistrně uměl podehrávat fóry Milan Lasica. „Pro mě je úplně nejvíc ne to, co vzniká na jevišti, ale to co vzniká v hlavě diváka.“

Češi jsou ideální konzumenti absurdního humoru

Ano, slýcháváme často, že si Češi stále na něco stěžují. Mimo jiné i na to, že nemáme velké hrdiny a velké hry. Je to opravdu tak? „Máme smysl pro humor! Mám pocit, že u nás rezonuje humor všech tváří a žánrů – Monty Python, absurdní humor, židovský humor, italský humor, Woody Alan a mnoho dalších. Všechno má své fun-cluby. Ale jsme ideální konzumenti absurdního humoru,“ říká Petr Mareček, recenzent MF DNES. Pravdou je, že český humor je unikát. Vidíme ho všude, a tvoříme ho jako okamžitou reakci na jakoukoliv událost, ať veselou nebo tragickou.

Komedie a specifika ochotnického divadla

V ochotnickém divadle, jsou komedie náplní asi většiny souborů – jak by ne. Herci i jejich diváci se chtějí především bavit. Často se ale narazí na jasné mantinely, které dobře vystavěná komedie nemůže postrádat. A tak si ochotničtí divadelníci často hledají cesty, jak komedie uchopit. „Hodně se v amatérském divadle objevují adaptace filmů,“ říká Petr Mareček. „Viděl jsem v Ledcíh S čerty nejsou žerty, a ty fóry tam fungovaly taky. Všichni na ty oblíbené hlášky čekají, ale myslím, že je to málo. Komedie je těžká, je to nejtěžší řemeslo. Tak by měli víc dělat.“ V souvislosti s amatérským divadlem zmiňuje Petr Mareček osobnosti, které známe v souvislosti s dobře vedeným divadlem – jsou to například Josef Tejkl, Alexandr Gregar či Jan Sklenář, který se souborem Vrchlický Jaroměř vytvořil velmi zdařilé inscenace. Nicméně, zadařit se může kdykoliv komukoliv, někdy to zkrátka vyjde… jindy zase ne. „Myslím, že amatérské divadlo je především o spolkové činnosti, která ty lidi nesmírně kultivuje, a pak kultivuje i publikum. A můžeme se bavit o tom, jestli je to umění, nebo jenom zábava, nebo se lidi baví tím, že vidí souseda. Ono to je tak, jak pán Bůh dá,“ uvažuje nad ochotnickým, amatérským divadlem Petr Mareček.

A když už jsme u pojmů ochotnické/amatérské divadlo, jak to vidí Petr Mareček? „Ochotnické – to už je asi starší termín. Takový archaismus, který připomíná obrozenecké dělání divadla. Ale to amatérské už vnímám jako další úroveň. Jsou to třeba ty soubory, co dělají alternativu či autorské věci. Ochotnické soubory jsou pro mě spíš ty, co dělají ty S čerty nejsou žerty, a amatérský jsou ty, co hrají v létě na Open Airu, dnešních REGIONECH.“

Petr Mareček není divák alternativního divadla

„Některým alternativním věcem ani nerozumím,“ vysvětluje svůj divácký postoj Petr Mareček. „Není to pro mě. Co třeba vnímám jako alternativní v profesionálním divadle, je například režie Jana Nebeského s paní Trmíkovou, a tam já nejsem jejich divák. Dostávají ceny, ale je to moderní divadlo nebo módní divadlo? Nakonec si myslím, že nejmodernější je, že jsou dva herci na jevišti, jednají, je dobrý dialog. O tom to je.“ V alternativním divadle se často používají takové prostředky, které mnohdy diváka zaskočí. Koneckonců často je to i záměrem, vyrvat diváka z jeho komfortní zóny. A právě tyto prostředky, jako je například velké množství hlíny na jevišti, odvádí i Petra Marečka od jeho diváckého zážitku. „Jsou to hodně věci, kde je brajgl na jevišti. Když Husa na provázku přivezla Hamleta Jana Mikuláška, tak sypali hlínu na jeviště. A mě jediný co napadne, kdo to bude uklízet?! Nehledám v tom významy.“

Petr Mareček, milovník čisté komedie, má zkrátka rád čisté divadlo. A nejen ve smyslu dočista vytřeného jeviště. Rád vidí čisté herectví, vztahy mezi postavami, příběh, který jako divák se zaujetím sleduje. To co máme rádi všichni. Jako jeden z velkých zážitků jmenuje třeba Bídníky, na které si zajel až do Londýna. Tehdy byl velmi mile překvapen, že na tak velký a pompézně hraný titul po celém světě, byla londýnská inscenace velmi úsporná, s minimem kulis. Na podobně čisté inscenace vzpomíná i v kontextu královéhradeckého divadla: „Tady v Hradci Králové byly krásné inscenace třeba Odcházení, Asanace, Cyranno s Milanem Lasicou, to je drama, které zvládl vrcholný komik. Období SKUTR to bylo fantastický, nástup Drábka a Figarova svatba, to bylo taky úžasný.“

Na komedie maximálně 85 minut, na tragédie 120 minut

Jako recenzent musí mít člověk přehled o tom, co divadla hrají, jaké se věnují dramaturgii, a tím pádem by měl umět i na něco pozvat. Na co by rád pozval, nebo na co by rád zašel Petr Mareček? „Rád se půjdu podívat na inscenaci Bez roucha, a velice rád bych viděl Konec rudého člověka – zpovědi Rusů v období od Gorbačova po Jelzina. Anglický dramatik z toho udělal drama na modelu jedné rodiny, režíruje to Michal Vajdička v Divadle v Dlouhé. Rád bych viděl dobře udělaného Gogola.“

Závěrem, pozorný divák a milovník komedie navrhuje vepsání zákona, který by ukládal maximální minutáž pro inscenování: „Klidně na vaší valné hromadě vzneste, že komedie má mít maximálně 85 minut a tragédie 120. To je zákon divácké pozornosti. Uděloval bych jenom výjimky.“ Podepíšete se pod to?

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová