Tomáš Čivrný: herec, režisér a zakladatel portálu Divadelník.cz

Profesně se věnuje PR, ale jinak je naplno zaběhlý divadelník, který se divadlu nejen aktivně věnuje jako herec a režisér, ale také o divadle píše, přemýšlí, mluví.

záznam streamu: ZDE

Kde se vzal, tu se vzal

K divadlu se Tomáš Čivrný dostal díky své učitelce ze Základní školy. Díky ní dostal kontakt na začínající divadlo v Poděbradech, roli však nakonec získal v nedalekých Libicích nad Cidlinou, kde si rovnou střihl hlavní roli. V současné době toho má Tomáš hodně za sebou jak v Libicích, tak v Poděbradech. Věnuje se divadlu, ale i veškeré práci kolem něj.

Divadelník.cz

Portál Divadelník.cz má za sebou dva roky provozu. Jedná se o portál, který nejenže mapuje veškeré divadelní přehlídky v republice, ale také se věnuje článkům, rozhovorům a anketám. Za dva roky své existence zde bylo publikováno asi přes 230 článků, aktualit, rozhovorů, rubrik. Za loňský rok portál zaznamenal přes 10 000 návštěv, a letos už to bylo toto číslo pokořeno, jak říká zakladatel a tvůrce myšlenky Divadelníku.cz, Tomáš Čivrný. V současné době je v redakci celkem šest členů: zakladatelé Tomáš Čivrný a Vendula Velíšková, a dále Petra Richter Kohutová, Vladimír Mátl, Kuba Pilař a Lukáš Fridricha.

„Prapůvodní myšlenka byla vytvořit mapu divadelních přehlídek,“ říká Tomáš Čivrný. „Taková mapa chyběla, a to byl ten první nápad, který jsem původně zamýšlel směřovat na Michala Drtinu, šéfredaktora Amatérské scény. Ale pak mi začaly chodit další nápady, co by ten portál mohl obsahovat, takže jsem si říkal, že bych mohl vytvořit druhý portál, věnovaný amatérskému divadlu.“ Divadelní mapa a veškeré informace na portále Divadelník.cz se stále aktualizují a doplňují.

Sebe prezentace divadelních souborů aneb Desatero PR pro amatérské divadelníky

Pro divadelní soubory je vlastní prezentace a propagace stále potřebnější, mnohdy ale neoblíbená činnost. S Divadelníkem.cz ale opět vzniká možnost, jak o sobě dát vědět. Sám Tomáš Čivrný říká, že soubory se pomalu učí o sobě dávat vědět, a zasílají informace o svých aktivitách. Nicméně návod, jak se dobře sebe prezentovat, bude jistě brzy k přečtení. „Pokusím se desatero stvořit a publikovat na webu,“ slibuje Tomáš Čivrný. „Web a Facebook je pro soubory dneska povinnost. Pokud si soubory kladou otázku: proč nehrají?, neříkám, že to je klíčová chyba, ale hraje to roli velkou. Shodou okolností mi dnes bliklo, že soubor z Českého dubu sdílel příspěvek o své premiéře – udělali reportáž na České televizi přes aplikaci i-reportér. Udělali to za nějakým účelem, měli s tím práci, ale je to vidět. Důležité je něco dělat, a dát o tom vědět. Fungují nabídkové listy: shrnete do PDF informace o vás, o tom, co hrajete. Daleko líp funguje, když jsou ty informace pohromadě a nějak uspořádané.“

Současný stav amatérské scény

Tomáš Čivrný se na amatérské scéně pohybuje už několik let. Poslední dva roky má ale zcela jiný přístup k informacím, a možná že díky tomu sleduje současné pohyby amatérského divadla z jiného úhlu. „Je to trochu těžká otázka tím, že do toho zasáhnul covid, takže budu mluvit o době po covidový.“ odpovídá Tomáš Čivrný Kateřině Fikejzové Prouzové. „Myslím, že česká amatérská scéna touží po tom, se vzdělávat. A dokazuje to naplnění seminářů na Hronově, režijní školička pod ADOU, která trvá dva roky, a je zcela naplněná. Takže určitě se prahne po vzdělání a myslím si, že ta scéna je čím dál víc propojující se. Plno divadelníků dojíždí i někam jinam, vznikají spolupráce. Nevím, do jaké míry to bylo dříve, ale teď mi přijde, že je toho víc, nebo do toho víc vidím.“

Pro každý soubor na přehlídce je důležitá motivace

Asi lze říct, že Tomáš Čivrný je přehlídkový divadelník. Na přehlídky jezdí rád, a také si rád vyslechne zpětnou vazbu na rozborových seminářích. Jak se ale shoduje s mnoha a mnoha dalšími divadelníky, hodnocení lektorských sborů je o osobním úhlu pohledu. „Mám rád přehlídky, byť jsem poprvé v roli herce na přehlídce řekl, že na žádnou přehlídku už nepojedu. A jsem hrozně rád, že jsem ten názor změnil. Ano můžeme se bavit o tom, jak je zpětná vazba od poroty podána, ale dozvíte se tam plno užitečných věcí. Nikdy jsem na přehlídce nezažil, že by si tam porotce něco kompenzoval,“ hovoří o přehlídkách Tomáš Čivrný. „Může se stát, že soubor bude mít špatnou zkušenost, a je demotivovanej. Tak pojďme dělat něco pro to, aby se to změnilo.“

Otázka obsazování v početných souborech

Ač si jsou soubory, kde Tomáš působí, geograficky blízko, jsou samozřejmě odlišné svou atmosférou. V otázce obsazování souboru a celo ansámblových inscenací vidí Tomáš důležitou roli v ambicích režiséra. „Co se týká osazování, to je na vedoucích souborů. Pokud má vedoucí ambice dělat ansámblové divadlo, tak proč ne, pokud na to ty lidi má. Ale je to fakt náročný. Říkám ano, občas proč ne. Ale stavět na tom celý soubor, to je z dlouhodobého hlediska nemožné. Fajn je, domluvit se, kdy začne zkoušet jedna parta, a v určité fázi začne zkoušet jiný režisér, nebo i stejný režisér, ale tak aby se všichni prostřídali.“

DS Vojan Libice nad Cidlinou

Soubor, který své první představení odehrál v roce 1969, má v současné době asi 53 platících členů a aktivních asi 25. Jejich poslední ansámblová hra byla Slaměný klobouk, ale na svém kontě mají řadu dalších, krásných titulů. „U Slaměného klobouku nám chyběly nějaké role, tak jsme doplňovali skrze hostovačky, a myslím, že to ten soubor posunulo dál. Mohli jsme se vzájemně i učit,“ doporučuje všem souborům Tomáš Čivrný.

ADA, SČDO a VSVD na rozcestí – stav organizací amatérského divadla

Tomáš Čivrný je členem organizací SČDO (Svaz českých divadelních ochotníků) a ADA (Amatérská divadelní asociace) a jistě díky svému aktivnímu zapojení a portálu Divadelník.cz má svůj pohled na fungování těchto organizací. Všechny jsou spojeny amatérským / ochotnickým divadlem, přesto má každá organizace svá specifika a svůj vývoj. „SČDO je velká organizace, která zaštituje skoro celou republiku. Asi ambice na aktivitu z mé strany tam byla, ale už tam není. Já jsem do SČDO vstoupil v roce 2016 a moc jsem o tom nevěděl. Pak jsem se více zajímal. A někdy na přelomu 2018/2019 jsem nabídnul předsednictvu, že bych založil FB, a že to budu spravovat v případě, že mi budou chodit informace. S covidem to skončilo. Já jsem doufal, že si po covidu organizace bude dávat otázky: co dělá, jak dělá a jak to dělat jinak, ale to se nestalo. Co se povedlo, tak že je nový web. Ale to byla jedna z klíčových věcí, kdy jsem věděl, že to dál dělat nechci. Předsednictvo opět uvítalo nový web, ale bylo potřeba zaplatit asi 1000 korun, aby to fungovalo. A předseda začal říkat, že to nepotřebujeme, že je to drahé. Myslím, že SČDO cítí nutnost změny, ale hlava organizace tomu brání. ADA je teď také na nějakém rozcestí, ale už se snad plánuje změna a postupné předání štafety. A SČDO je už za tím rozcestím, kde se mělo něco změnit.“

Po odvysílání streamu Antré Tomáš Čivrný zveřejnil vyjádření k této části rozhovoru. Dovolujeme si toto vyjádření přiložit, protože vede k nutnému zamyšlení všech amatérských / ochotnických divadelníků. Kam chceme, aby cesty amatérské scény směřovaly.

Tomáš Čivrný

VYJÁDŘENÍ k části rozhovoru o SČDO v pořadu Antré

Před malou chvílí byl odvysílán nejnovější díl pořadu Antré, kterého jsem byl hostem. Děkuji za pozvání a za novou zkušenost. Zcela otevřeně přiznám, že nemám tolik zkušeností s poskytováním rozhovorů "live", tedy bez přípravy. V kombinaci s mojí hlavou, ve které dost často létají všemožné myšlenky zleva zprava sem a tam, zůstala spousta věcí nevyřčených a to samozřejmě i s ohledem na čas, který nás trochu tlačil. Cítím tedy potřebu dovysvětlit a doříct určité věci, které zazněly o Svaz českých divadelních ochotníků (dále jen SČDO) v samotném závěru rozhovoru.

Předem říkám, že tohle není žádná "hra o trůny". Vždy mi, a to nejen okolo SČDO, šlo o věc. O rozvoj, posun. O hledání a nalézání cest s cílem, jak nejlépe a nejvíce sloužit komunitě amatérských - chcete-li ochotnických - divadelníků. Vznik SČDO se datuje k roku 1968. Organizace se nějakým způsobem vyrovnala s normalizačním procesem. Úspěšně do svého středu integrovala skupinu amatérských loutkářů. Vytvořila vlastní systém morálních ocenění za rozvoj amatérského divadla. Ve spolupráci s dalšími zájmovými divadelními organizacemi uděluje za mimořádné zásluhy Zlatý odznak Josefa Kajetána Tyla. Svaz je dále také iniciátorem a vyhlašovatelem řady soutěží a přehlídek nejen pro dospělé, ale i pro děti a mládež. Co do počtu členů, které pod sebou skrze oblastní buňky sdružuje, je snad tou největší organizací zaštiťující amatérské divadlo, která vznikla odspodu – z iniciativy samotných divadelníků.

Organizace však poslední roky výrazně stagnuje, či možná již přímo upadá. To lze pozorovat jak zvenčí, tak dokonce i zevnitř (především z vyjádření jednotlivých osob v užším i širším vedení). Mám tu i jeden příklad, ať nezůstávám jen u prázdných prohlášení. Z původně dosti velké a pravidelné nabídky vzdělávacích seminářů a dokonce i Scénografické školy a později Režijní školy se nabídka SČDO zcukla na dva týdenní semináře konající se během JH a KDP. Tu a tam některá z oblastních buněk udělá blok vlastních seminářů, ale to je spíše nárazové. Proč o tom píšu? Přijde mi to jako promarněný potenciál. Touha po vzdělávání je mezi divadelníky stále větší. Potvrdit to mohou zaplněné kapacity seminářů na JH, velký zájem o školičku Amatérská divadelní asociace, která má pro další dva roky 28 seminaristů. Několik zájemců zůstalo pod čarou. Stejně tak je na tom "konzervatoř", která se obnovila pod Centrem uměleckých aktivit v Hradci Králové s podporou Volné sdružení východočeských divadelníků (dále jen VSVD). Jak na to reaguje SČDO? Nijak. V rozhovoru pro portál Divadelník.cz, publikovaný dne 24. 3. 2021, uvedl předseda SČDO Josef Hejral - cituji: "Budeme chtít opět připravit další kurzy, například scénografický". Máme 4. 10. 2022 a o semináři není ani vidu, ani slechu. SČDO stojí na místě a čeká. Asi na Godota.

Teď z jiného soudku. Osobně jsem byl účasten několika schůzí předsednictva a sekretariátu (orgány SČDO). Na nich se opakovalo stále dokola to samé: "Máme málo členů, nikdo k nám nechce". Jenže u toho to bohužel končí. Není vedena diskuze, v které by se snažilo dopátrat příčiny. Není vedena diskuze, která by nastínila další možné kroky a aktivity, které by se pokusily tento "problém" zvrátit. Nesnaží se hledět dál. Prostě se stojí na místě. Většina aktivit, které v SČDO zůstaly, se dělá formou CTRL+C a CTRL+V. Bez invence. Zkrátka chybí vize. Vize, která by z SČDO postupně udělala organizaci fungující a využívající možnosti, které nabízí 21. století. Samozřejmě s ohledem na tradici a ve spolupráci s generací předchozí. Prosím tohle opravdu není o tom, že "staří" dělají vše špatně a nutně musí přepustit místo "mladým", kteří to budou dělat lépe. Právě naopak! Volám po propojení těchto dvou skupin, po vzájemném naslouchání, právě po té již několikrát zmíněné diskuzi. Nejen uvnitř vedení SČDO, ale doufám v diskuzi se soubory, jednotlivci. Řešit co je trápí, s čím potřebují pomoct, co by uvítali. Nevycházet z pouhých domněnek, ale reálných potřeb a dat. Dosavadní snahy o vedení diskuze však zůstaly nevyslyšeny. Část podnětů byla vyloženě ignorována, další část odsouvána.

Častokrát jsem na schůzích (a i mimo ně) slyšel, že tímhle tempem a stylem SČDO "vymře". Otázka generační obměny dříve či později potká každou organizaci, každý spolek. Je to nevyhnutelné.

Část SČDO to vnitřně ví, ale opět to jen zmíní a dál s tím nepracuje. Před několika lety došlo na generační obměnu ve VSVD. A tato organizace to zvládla! Jak?

POSTUPNÝM PŘERODEM. DISKUZÍ. PŘEDÁVÁNÍM. VZÁJEMNOU SPOLUPRACÍ PŘED - BĚHEM A I PO PŘEDÁNÍ.

Dnes VSVD vede Josef Jan Kopecký a Kateřina Prouzová. Převzali otěže po Gregarových. Ti ve VSVD i nadále zůstávají a jistě jsou Pepovi a Katce mentory, poradci. Pod vedením JJK a KFP dostalo VSVD novou tvář. V úctě navázalo na zajeté aktivity předchozího vedení, ale přineslo také několik svých nových. VSVD je dnes, dle mého názoru, právě tou organizací pro 21. století. VSVD je zkrátka nejdál. V aktivitách, v prezentaci, v komunikaci, ve službě pro soubory. Samozřejmě za podpory již zmíněného Centra uměleckých aktivit, jak finanční, tak z hlediska zázemí.

Po třech letech aktivní spolupráce s SČDO mi tu zůstává pár otázek. Chce se SČDO vůbec "přerodit"? Co když vlastně vedení organizace postupný úpadek a "vymírání" až zas tolik nevadí, protože ví, že onen přerod je cesta nelehká, trnitá a delší čas trvající? Tak je radši zvolena stagnace? Ta (alespoň v mých očích) vede k postupnému rozkladu a to je škoda nejen pro SČDO, ale pro celou naši divadelní komunitu.

Zdroj: Facebookový profil Tomáše Čivrného

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová