Improvizátor Tomáš Jakoubek: mám vnitřního šotka, který mi napovídá

Improvizátor Žako, zdravotní klaun pan doktor Bronislav Brouček, který jako Anthony Marcello cítí vazbu k jižním státům, a žije v komunitě Paleťáků z Pardubic.

záznam streamu: ZDE

O improvizačním divadle byla v Antré řeč již několikrát. Tentokrát se takzvaného impra dotýká ve svém rozhovoru s Kateřinou Fikejzovou Prouzovou muž, který se věnuje improvizaci již dvanáct let. Žako začínal s divadlem v České Třebové, odkud pochází. Zde získal role o dvou replikách, dále se věnoval historickému šermu, no a cesty ho zavedli k improvizaci. Pro něj jasná brnkačka. „Šel jsem na představení Paleťáků v Pardubicích, a přišlo mě to strašně jednoduchý. Tak mi všichni říkali, no tak si to běž zkusit. No a já jsem se domluvil se Sašou Dvořákem, který to tehdy vedl, a už jsem tam zůstal. Nejdřív mě to přišlo jednoduchý, ale ono to není jednoduchý.“ Popisuje Tomáš Jakoubek svoje začátky s improvizací, a s tím popisuje i rozdíl mezi improvizací a divadlem, kdy nemají zkoušky, ale tréninky, kde si pravidelně zdokonalují své dovednosti.

Paleťáci jako dárek na svatbu

V nabídce Paleťáků je, mimo jiné, že mohou přijet zahrát manželům na svatbu. Ani tehdy není vystoupení nijak připravené. Všichni si užívají kouzla teď a tady, a svatebčané mohou být u prvního polibku novomanželů. „My předem nezjišťujeme nic,“ říká Tomáš Jakoubek. „Většinou se ti herci snaží nic nevědět. Takže někdo z nás, garant akce, se sejde s manželi a ptá se jich, jak se potkali, jak probíhalo první rande, jestli mají společné známé atd... Má informace, ale nám je neřekne. Ale domluví se s manželi, že budeme na něčem stavět. Fakta nám řeknou až na místě, na jevišti. Celá rodina vlastně vidí, jak mohla probíhat třeba žádost o ruku.“

I nekorektní humor může mít své hranice

K divadlu humor patří, a bavíme-li se o humoru při improvizačním divadle, tak bez toho si to nedokážeme ani přestavit. Improvizátoři se můžou nechat strhnout, říct sem tam nějaké sprosté slovo, ale i v takových případech musí plně vycházet z publika. „Myslím si, že jako Paleťáci máme různé stupně humoru. Ten svatební není nějak na hraně. Sem tam nějaký vtípek přijde. Ale při tom našem normálním hraní, když hrajeme long formu, Tarantina třeba, tam jsme ostřejší. Ale hlídáme si to, když vidíme, že je v hledišti třeba dětské publikum. Ale ta korektnost – já myslím, že to je hodně o publiku a o hercích. Kam až jsou schopni zajít. Myslím, že jsme schopni zajít daleko, ale rozeznáme, kdy nemáme zajít tak daleko,“ říká Tomáš Jakoubek.

Vnitřní šotek hlídá nezřízeného improvizátora, který vypustí z pusy první, co ho napadne

Tomáš Jakoubek alias Žako říká, že tréninky se snaží zdokonalovat svoje dovednosti. Aby se při rýmování neopakoval stále stejný rým: láska-páska, aby uměl něco zazpívat, aby se uměl pohybovat po jevišti. Trénink autokorekce při improvizaci však musí být velký oříšek. „Většinou říkám to první, co mě napadne,“ říká, nečekaně, Tomáš Jakoubek. „Ale už se mi i stává, že mám vnitřního šotka, který mi napovídá: opravdu chceš říct tohle? Je to žádoucí jak kdy. Když se jedná o delší příběh, který chceme posunout, tak je to žádoucí. Ale když to jsou krátké formy, tak na to není čas.“

Kolektivní-komunitní život improvizační skupiny

Již z úst pár hostů Antré padlo, že Paleťáci si zakládají na vzájemných vazbách. Na tom, aby si seděli, dokázali se na sebe spolehnout. Ve společné tvorbě je hodně proměnných, se kterými musí počítat. Jak tedy pracují na zdraví své komunity? „Přemýšlíme nad výsledkem společně,“ uvažuje Tomáš Jakoubek. „Vždy po vystoupení si sedneme a dáváme si zpětnou vazbu. Rozebíráme ty věci a hledáme, proč to ty lidi bavilo, v čem to bylo. Jde nám hodně o společné vztahy a dbáme na to, abychom si sedli lidsky. Abychom spolu vydrželi na vodě, hodiny v autě. Za ty roky jsme si vyvinuli různé způsoby komunitního utužování. Jednak ten sedánek po hraní, a vždycky na začátku a na konci sezóny máme naše Talky Talky. To jsou sezení opravdu jenom o povídání: co máme za sebou v sezóně, co budeme dělat dál, jaké nasadíme typy improvizací. Problémy si říkáme z očí do očí. Jsme schopný poslat se někam, ale víme, že to nemyslíme tak, jak to zní. Když je problém, dokážeme to řešit.“

A na Paleťáckou dovolenou!

Možná motivační okénko pro mnohé divadelní soubory, abyste utužili kolektiv. Vyrazte na dovolenou. „Paleťáckou dovolenou máme každý rok. Vždycky si hlasujeme, jestli chceme akční dovolenou (jako třeba voda), anebo jestli spolu pojedeme jenom někam na chatu, kde spolu prostě budeme. Tím že už jsme se rozrostli, tak rozlišujeme akce na +1 a bez +1. Ty lidi už s tím musí počítat. Jsou akce, kdy chceme být jenom spolu, a komu se to nehodí, tak nejede,“ říká Tomáš Jakoubek.

V civilním životě se snažím neimprovizovat

Ač to může být překvapivé, v civilním životě se Tomáš Jakoubek snaží neimprovizovat. Rád si věci naplánuje, rád si zaleze s knížkou, a nepotřebuje si s nikým povídat. Nepotřebuje být viděn, slyšen. I když… „Někdy to nejde. Když člověk přijde na úřad, nebo si kupuje jízdenku, a vidíš, že ta druhá osoba je zamračená. Ale je to o tom, být v okamžiku tady a teď a nějak reagovat. Udělat ten vtípek.“ Když tedy Tomáš zrovna nerozesmívá paní u pokladny, nebo nepomáhá paní s kočárkem, relaxuje tak, že je sám. Nicméně aktivní relax jako nějaký výlet si už o samotě zase představit nedokáže. „Na nejlepší relax potřebuju zase někoho k sobě. A když bych jel někam na výlet, tak bych jel s někým, nebo v partě, protože ten okamžik sídlím s někým. Proto tak rád někam jedu s Paleťáky.“

Pan doktor Bronislav Brouček

Přes improvizaci a konkurz se Tomáš Jakoubek dostal k povolání zdravotního klauna. Tato práce musí být velice náročná nejen po fyzické stránce, ale především po té psychické. Tomáš ale vyzdvihuje tu nejpodstatnější věc, že v té nemocnici není on, nýbrž pan doktor Brouček. Díky odosobnění může tvořit vtipy i tam, kde není nikomu do smíchu. „Já jsem se bavil se známými o té práci zdravotního klauna, a tím jak mi to popisovali, jak jim to pomáhá i v té improvizaci, tak jsem to chtěl dělat. Na prvním konkurzu jsem pohořel, dostal jsem se až přes druhý konkurz, ale jsem zdravotním klaunem. Ale tím, že máme ten nos, tak ty věci se dějí Bronislavovi Broučkovi a ne mě. Máme supervize, sdílíme to s kolegy. Ale je spousta chvil, kdy je nějaké dítě napojeno na přístroje, my na sobě máme obleky, jsme celý zahalený, přesto je tam spoustu radosti a nepřipouštíme si to, že se tam děje něco zlého. Myslím, že kouzlo zdravotního klauna je v tom, že ředí atmosféru na těch odděleních. Říká nám to i naše vedení, že kolikrát stačí, když tam jenom jsme. Když jen přijdeme a máme červený nos, netrefíme se do dveří. My jako klauni nejsme jen pro ty děti, ale i pro personál, pro rodiče, pro paní uklízečku, která zrovna setřela, ale tolik se směje, že je to úplně v pohodě.“

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová